Zlatokopky?

Tenhle blog píšu s desetidenním předstihem, takže je to moje poprvé, co něco píšu a vydám to, až to vychladne. Jo já vím, jsem zlej, ale buchty se taky nemaj jíst teplý :-D No asi jak který... Nicméně zpět k dnešnímu blogu. Jakkoliv je to pro spoustu lidí pejorativní označení, mně zlatokopky nevadí, naopak tyhle holky mám rád. Ne snad proto, že bych byl objektem jejich zájmu, pár nul mi na kontě přecijen chybí :-) Myslím si, že zlatokopky ponejvíce leží v krku lidem, kteří nemají žádné ambice, a svalují svůj neúspěch na nepřízeň osudu. Jak já bych se měla dobře, kdyby mi ho nepřebrala kamarádka, ach jo.

Záleží totiž na úhlu pohledu, zlatokopka je holka, která se chce mít líp. Kdo z Vás by tohle nechtěl. A je ochotná pro to i něco udělat. Tady už se láme chleba, pokud to zúžím pouze na ženy, a ponechám si svůj ironický pohled na svět, spousta žen už v tenhle okamžik skončila. Nepracuje na sobě, a čeká takzvaně na štěstíčko, případně na to, co ji přistane ve vzhazníku (abychom nechodili daleko). Zlatokopky ale povětšinou potřebují vzdělání, a pokud třeba chtějí klofnout chlapa v golfovém klubu, musí se i samy do určité pozice dostat, aby se k takovému samečkovi vůbec dostaly. Ne, nebudu se bavit o plastikové blondýně, která udělala terno na maloměstě s majitelem dvou místních hospod, a občas se doma pohádají.

Každá žena má v sobě touhu být s úspěšným mužem, nebo dokonce úspěšnějším než ona sama (tady je občas problém, pokud je žena hodně úspěšná). Zlatokopka si to jen sama pro sebe přizná, a uvědomí si to. Historky o tom, jak si Jaruna (omlouvám se zde všem Jarunkám) našla místního opilce a děvkaře - kterej neudržel v kapse korunu, ty mě nedojmou. Ani když s ním vydržela 20 let. Docela mě před pár dny překvapil rozhovor s Japonkou dlouhodobě žijící v Česku, ve kterém otevřeně přiznala, že si Japonské ženy kvůli tamní drahotě vybírají muže podle toho, v jaké firmě pracuje, a pak se do něj prostě časem zamilují. Protože tam zkrátka žádný lumen pracovat nemůže. Inteligentní muž, se zkušenostma, vůdčíma schopnostma a s trochou rebelství (to teda teď nemluvím o těch Japoncích), rovná se pro ženu Charisma.

Bavím se v práci s moc milou kolegyní, která rozhodně má co říct, a ta mi řekla, že potřebuje inteligentního muže a je to pro ní vlastně jediné kritérium. Samozřejmě kecá, těch kritérií má víc, určitě se k nim postupně prokoušu, má sice přítele, ale uvidíme na jak dlouho. Pro mě je totiž inteligence u ženy na prvním místě, abych si s ní měl mezi šukáním o čem povídat. Téměř před rokem mně kolega z Ghany ukazoval nějaké své černošské kamarádky a já před pár týdny nakonec tu svou jednu Sunshine oslovil, nicméně už nebyla tak pretty a hlavně upřímně mezi námi, ta Černošská angličtina je docela šílenost (občas se chytám, občas ne). Zmiňuju to tu hlavně proto, že pro ni je možná taky chlap z Evropy nějaká forma snu (přestože žije v Dubaji - bohužel pro ni křesťanku muslimském). Chce se mít dobře, ale nakonec to ztroskotalo na tom, že jsme si neměli co říct, a vlastně bych s takovou holkou nevydržel, byť by byla jako obrázek. Což ona byla ještě před pár lety, teď je sice pořád moc hezká, ale takhle hezké černošky potkám i v Praze. Nicméně ty kulturní rozdíly jsou nakonec poměrně značné, jedna z jejich prvních otázek byla, kolik chci dětí. Tím bývá český muž poněkud zaskočen na prvním rande. Pokud se dá tedy videohovor považovat za rande.

Už jsem to tu psal vícekrát, jakkoliv to tak někdy nepůsobí, snažím se druhé nesoudit, to mi ale nebrání napsat svůj názor. Je jedna milá poučka, která říká, že "Muži lépe vidí než myslí a proto se ženy líčí", naproti tomu "Ženy lépe slyší než vidí a proto muži lžou". Z toho vyplývá, že muž který lépe vidí, si vybere holku, která vypadá jako čokoláda ve zlatém obalu, a muž, který se snaží myslet, si vybere ženu, která ocení muže, co ji říká pravdu...

PS: Slibuju, že příště to bude o těch mužských hodnotách, jakkoliv je možné, že to nepůjde přečíst, jelikož si na tom možná vylámu zuby (moc se mi do toho nechce, ale když něco řeknu, platí to).