Jak jsem se zkurvil

V rámci zachování duševního zdraví jsem se rozhodl přestat. S čím? No přeci s amatéry. Od roku 2017, kdy jsem se s tímto serverem osobně seznámil, bylo vystříkáno již mnoho semene jak v San Fernando Valley, tak v pražských lokálech.

Postupně jsem si zde začal uvědomovat, že nejsem úplně v pořádku. Zčásti proto, že jsem se zde ve virtuálním prostoru choval jako všichni ostatní ubožáci, zčásti proto, že v reálném životě jsem v tomto ohledu shořel jak ruský invazní tank.
A nebudeme si nic nalhávat, jsem exhibicionista a dělá mi to dobře. Myslel jsem, že ta diagnóza se týká pouze těch, kdo tu mají jednu a více galerií. Prý se uživatelky s jednou či dvěma galeriemi, dle vlastních hodnocení, exhibicionistkami býti necítí. Dobře. Když jsem to mazal, měl jsem něco přes dvacet galerii a čtyři videa. Ano, drazí amatéři, kdo z vás to má. Samozřejmě jako každý pacient jsem měl světlé intelektuální chvilky, kdy došlo na pár schůzek a navázání nových přátelství.
Bohužel o závislostech něco vím, tudíž jsem zavrhl přetnutí pupeční šňůry přesným řezem a zůstanu v tomto virtuálním prostoru ve formě psaného slova. To nikomu neublíží, snad ani mně.
Jedna z dam, které mě v posledních měsících poctily svou přízní sem dokáže chodit v intervalech od dvou týdnů do třiceti dnů. Což mě na jednu stranu přivádělo k šílenství, na druhou jsem tuto metodičnost a sebekontrolu adoroval. Nikdy jsme se nesešli, a nyní už na to ani nemám odvahu, protože oproti ní jsem velice nízká a bídná existence mdlého ducha a nevalných kvalit.
Doufám, že budu schopen dodržet svá předsevzetí, která zakazují vilné a frivolní nahánění něžného pohlaví, stejně jako sebeprezentaci tělem, jež ocení jen muž, který raději plní střívko jinému, než by své vyvolené verše citoval a též lůno po večerech ladil.
Jak již bylo mnohokrát napsáno, každý tu je z nějakého důvodu. Neznám ten svůj úplně do detailu, ale asi je to můj osud. Jsem čistá esence amatéra, tak, jak byl stvořen tvůrci serveru. A jeho konečná mutace, která tu posledních pět let degenerovala do obludných rozměrů, vzbuzujících odpor a zároveň zvrácenou touhu při pohledu do zesinalých tváří žen v obchodních domech, metru, posilovnách a swingersklubech.
Je to terapie, je to životní styl, můj úděl, mé poslání a poslední radost na tomto světě.
Po vytvoření postavy krysaře, který všechny ty, kdož ho budou následovat, přivede na pokraj útesu, jsem zjistil, že jsem byl automaticky markován jako poskytovatel erotických služeb.
Byla to vyšší moc? Nebo už i ten stroj si o mě myslí, že jsem kurva? Doufám, že zítra bude líp, hvězdička znamená úspěch!