Recenze akcí: Zentai

RE.SE.RE. - Recenze (od) sexuálního recenzenta

• Akce: “Zentai: Experiment” /
• Datum a místo: 28.5. 2022, Praha /
• Pořadatel: Písklata.cz /
• Typ: BDSM, Fetiš, kostýmovka, všesvazová šukačka /
• Vstup: Pro členy přes registraci; pro nečleny přes registraci, ručitele a schválení /
• Udělené hodnocení: 10 z 10 /

Co je to Zentai?

Začněme trochou teorie. Co je to proboha ten Zentai? Čteno “zentaj”. Dobrá otázka! V japonštině to znamená celotělová punčocha. A to sedí. Jedná se o oblek z punčochoviny, lycry, spandexu, latexu a dalších pružných látek a materiálů, který pokryje celý povrch vašeho těla, včetně hlavy s obličejem, takže vám nekouká ani centimetr nekryté kůže. Rázem vypadáte jako figurína z výkladní skříně nějakého obchodu s oblečením. Crash testová figurína, kterou automobilka narve do fabie a pošle proti zdi. Nebo jako polovina hrdinů od Marvelu a DC. Tak mě napadá, už jste někdy viděli superhrdinu s erekcí? A že ta je v zentaii sakra vidět! Jenže to by zvýšilo věkový limit a snížilo tržby. Proto předpokládám, že na to při natáčení mají speciální antierekční týmy. “Hej, pane Reynoldsi! Nechtěl byste si před klapkou šňupnout trochu brómu?!? Nebo alespoň rychlovka rukou?!” Jo, já vím, odbíhám od tématu.

Estetický efekt zentaie zkrátka spočívá v tom, že v něm vypadáte jako věc. Věc jen vzdáleně připomínající člověka. Což je pro lidské podvědomí znervózňující pohled. Ale zároveň pohled tak nějak zvláštně sexy. Proto nepřekvapí, že si zentai obleky zamilovali fetišisté a milovníci bizáru z celého světa. A že se zentai stalo středobodem dehumanizační distopické párty, o které bude za chvíli řeč. Teď ale náš teoretický úvod ukončeme konstatováním, že zentai obleky představují nepochybně zajímavý módní doplněk a navíc fetiš. Takže až ve výloze nějakého obchodu uvidíte šukat dvě-tři figuríny, můžete být v klidu, nezbláznili jste se. Pravděpodobně.

Katakomby pod sexshopem

Pojďme řešit párty. Jaké bylo prostředí? Představte si sexshop v krásně barevné secesní budově. Zazvoníte na zvonek, bzučák vás pustí dovnitř a v tu ránu se ocitnete… no v sexshopu. Napravo uměláky, nalevo DVDčka, před vámi všemožné nafukovací, vrnící, pohyblivé, pleskdávající i pacdávající pomůcky. O kus dál pak samozřejmě pokladna s prodavačem a vzadu za ní videokabinky. Pro nás je však podstatné, že se v podlaze sexshopu nacházely široké točité schody, vedoucí do podzemního klubu. Představte si dvouúrovňový sklep, v první části vybavený barem plným luxusního pití a sedačkami tvarovanými do písmene U. V druhé, o něco níže položené, se pak nacházel taneční parket.

Obě části byly propojené několika schody a u schodů ještě odbočovala chodbička vedoucí k záchodům, nalevo dámským, napravo pánským. Tím by u běžného podniku popis skončil. Jenže pozor! Pánské záchody nebyly jen tak obyčejné záchody. Byly to záchody doslova kouzelné. Znáte Narnii? Knihy? Film? Kouzelnou zemi, kam se dostanete jen když projdete přes tu správnou šatní skříň? Tak přesně takové tady byly pánské záchody. Když jste jimi prošli, dostali jste se k dlouhé řadě kabinek s “glory holes”. Což je další test tvého všeobecného vzdělání, milý čtenáři. Tentokrát již spíše toho filmového.

Pro ty, co se nechytají, napovím, že se na záchodech vybavených glory holes v klidu nevyserete, protože vás pořád něco šťouchá do hlavy. No a ani řadou glory holes kabinek zdejší Narnie nekončila. Nacházela se zde také kuřárna, tentokrát již standardní, dvě menší tančírny, jedna vybavená bičovacím křížem, a pak zázemí organizátorů akce. Vše vyzdobené tak, že se návštěvník nemohl ubránit dojmu jakéhosi pokřiveného světa laboratoří a umělých věcí. Divných plastových věcí, které se povalovaly, vysely a obecně zavazely všude kolem. A sekundovaly jim různobarevné nafouklé pytle na odpadky, které v chuchvalcích a trsech pokrývaly jako šlem stropy chodeb, kabinek, tančíren i méně kouzelných částí klubu. Šlem navíc nasvěcovaly světlomety, a to plejádou tmavých a nezdravých barev, dodávajících místnostem jakési fosforeskující příšeří.

A teď si představte, že tímto příšeřím bezcílně prochází postavy bez tváře, šatů, lidskosti. Některé přirozeně, ale další trhaně a slepě, jako by vás vůbec neviděly. Kdo tohle vymyslel, byl zajisté šílený, ale s neskutečným vkusem pro atmosféru a detail. Tímto pozdravuji. Pojďme dál.

Testování věcí

Se sedmou hodinou večerní se začaly scházet účastníci akce a měnit se díky zentai oblekům na věci. Ničím víc pro tuto noc být neměli. Byly z nich věci vysoké i nízké. Tlusté i tenké. S naznačenými pohlavními znaky i zcela bezpohlavní. A nechyběly ani zoomorfní anomálie. Vidět bylo cosi jako pavouka, a pak cosi s oušky a ocáskem, takže buďto kočka, nebo japonská školačka. Těžko říci. Věci se od sebe lišily i typem svého materiálu. Byly přítomny věci zcela jednobarevné, matné, až jakoby látkové. Pak zde byly věci s různými potisky, kam jsem se počítal i já. Milovníci blyštivých předmětů byli spandexově lesklí a nechyběly ani věci latexové. Některé věci byly díky svému materiálu natolik k nerozeznání od běžných figurín z výloh, že když se vmísily mezi figuríny, které návštěvníkům sexshopu nabízely kožené postroje a všemožné připínáky, člověk je rozpoznal až když bylo příliš pozdě. Co bylo pak? Ale no tak. Navíc se ukázalo, že obuje-li si věc lodičky, vypadá to v kombinaci se zentai neskutečně sexy.

Každá věc byla následně zaevidována kontrolorem kvality v dlouhém bílém plášti, od kterého obdržela pásku se svým výrobním číslem, tedy jediným jménem, které pro tuto noc měla. V oficiální části programu navíc platil přísný zákaz mluvit, protože věci přece nemluví. Pokud nemluvící věc promluví, je to zjevná provokace a za provokaci následoval fyzický trest od dohlížejících bachařů. Bachaři celý večer dohlíželi, aby se věci chovaly řádně a podle instrukcí. Byli zlí, sadističtí, sarkastičtí a celkově si s nimi nejedna nebohá věc užila mnoho zábavy. Ale ta se dala dosyta užít už při samotném oblékání zentaie.

- Intermezzo č.1, recenzent a zentai oblek

Když jsem byl na akci pozván jako zástupce médií, měl jsem z toho velikou radost. Ovšem vzešly z toho i praktické problémy. Například, kde sehnat zentai kostým?! Shánění jsem se mohl věnovat teprve týden před akcí, takže objednávka přes Zásilkovnu či Poštu nepřicházela v úvahu. Poctivě jsem tedy objel všechny půjčovny a prodejny kostýmů v okrese. Výsledek? Zentai kostýmy vedla jen jedna jediná. A to ještě jen ve velikostech M a L, což ale nebyl ten hlavní problém. Prostě bych do něj zhubl! Týden bych nejedl a uřezal si nohy nad kotníky. Hlavní problém spočíval v jejich stavu. Měly potrhané švy, kreativní fleky na kreativních místech a u jednoho kostýmu bych přísahal, že v něm někdo umřel.

Proto mi nyní dovolte, abych apeloval na všechny pozůstalé, vykradače hrobů, případně organizátory dětských narozeninových oslav, kde to brigádník v kostýmu Spidermana přežene s pervitinem, aby ty smrady vydržel: Prosím Vás, pokud někdo pojde v zentai kostýmu a vy se kostým rozhodnete vrátit zpátky do půjčovny nebo ho přeprodat, kostým nejprve řádně vyklepejte, ujistěte se, že v něm nezůstaly žádné ani drobné kousky těla, pak jej odmočte a alespoň dvakrát vyperte. A pokud některé skvrny ne a ne pustit, přibalte k obleku pro dalšího majitele alespoň čokoládku. Ta vždy potěší.

Nakonec vše zachránila jedna pražská prodejna a obětavá duše, která mi kostým v hlavním městě vyzvedla. Byl celočerný a měl na sobě potisk v podobě rentgenového obrazu kostry. Vlastně jsem v něm vypadal jako jeden velký, chodící rentgen. Měl velikost XL, takže jsem se do něj +/- pohodlně vešel. A když jsem se na sebe podíval do zrcadla, vypadalo to zatraceně dobře. Tady se ale dostáváme k dalšímu problému. Než jsem se mohl oddávat kochání před zrcadlem, musel jsem se do toho kostýmu nějak obléct. Zkraje to šlo celkem snadno, dokonce i zip na zádech jsem si zapnul sám. Jenže pak jsem podcenil, že část kostýmu, která pokrývá hlavu, má zip procházející v místech, kde lidem běžně rostou vlasy. Krátké by asi nebyly problém, jenže já je mám skoro po prdel. Výsledkem bylo tak grandiózní vtažení mých vlasů do zubů zipu, že se mé tělo nedokázalo rozhodnout, jestli právě prožívá pokus o vykloubení krčního obratle nebo autoerotické škrcení. Erekce odpovídala spíš tomu druhému. Musel jsem tedy požádat o pomoc organizátory akce. A až třetí dokázal vyřešit dilema mezi stržením zipu a mým skalpováním tak, že zip funguje a mně zůstaly celé 2/3 vlasů.

Třetím problémem bylo, jak přes to budu sakra vidět?! Látka překrývající oči byla +/- průhledná. Jenže to platilo pro denní světlo, ne pro potemnělé sklepení kdesi pod sexshopem. Nejdřív jsem si sice řekl, že to určitě nějak půjde. Ale tento optimismus skončil ve chvíli, kdy jsem se pokusil o interview s nosným sloupem. Na mou obhajobu, velmi sympatickým nosným sloupem. Každopádně, v tu chvíli jsem to vzdal a po vzoru dalších věcí požádal o pomoc organizátora, který si nahoře v sexshopu zřídil manufakturu na výrobu očí. Pomocí fixy a zapalovačem rozžhavené jehly rychle vyrobil oči i mému kostýmu. Za což jsem mu vroucně poděkoval. Kostým navíc stále vypadal dobře, a to jsem ještě netušil, jak praktické tyto dvě sekundárně dodělané díry budou. Kostým sice měl skrytý otvor v oblasti krku, ale těžko říci, co tímto otvorem designer myslel. Byl tak malý a hlavně tak nízko, že bych musel mít ústa v oblasti ohryzku, abych se jím mohl alespoň zčerstva nadechnout. Proto jsem začal jeden oční otvor používat ke kouření cigaret a druhý k popíjení drinků brčkem. Stačilo lehce poposunout látku. Když si domyslíte, že jsem měl na hlavě potisk lebky, takže to vizuálně byla ta lebka, co jedním důlkem kouřila a druhým pila, byl na mě pohled až TimBurtnovsky ujetý. A to mě bavilo.

Druhou designerem vymyšlenou díru měl oblek v rozkroku. A protože stejnou díru měl každý druhý kostým na akci, jedná se zjevně o standardní řešení. Jenže pěkně blbé řešení. Nejen že je ta díra opět nesmírně malá, ale navíc je i vodorovná a krytá suchým zipem. Nevím, jestli vám to hned dojde, ale penis je svislý, vulva je svislá, o anatomii zadku nemluvě, přesto nějaký idiot vymyslí vodorovnou díru. Výsledkem je, že se přes ni nevymočíte, ani omylem nevyserete a když se přes ni pokusíte někoho lízat, pořeže vám suchý zip horní ret. Doteď to bolí. Skutečně jsem si říkal, na co při navrhování designer myslel. Došlo mi to až v druhé půli akce. On je totiž ten otvor co do velikosti i vodorovnosti přesně takový, abyste do něj mohli narvat bagetu. A když pak tu bagetu píďalkovitými pohyby břišních a hrudních svalů dostanete pod látkou obleku až k ústům, můžete se v obleku i v klidu najíst. Což se při tak dlouhé akci zajisté hodí.

- Konec intermezza

Když se podzemními prostory začalo ozývat houkání sirén, bylo to pro věci znamení, že se mají dostavit do taneční části, jejíž podlahu zatím pokryly souvislé řady technických značek. Křížků, trojúhelníků, čtverečků a koleček. Že vám to připomíná playstation? Náhoda. K čemu značky slouží, to věci zatím nevěděly. A vlastně ani nevěděly, kdo jsou a proč se v podzemí ocitly. To jim zodpověděl až hlas, který k nim po chvíli napjatého ticha promluvil z reproduktorů. Hlas ne nepodobný hlasům, které v autobusech, tramvajích a vlacích hlásí zastávky či zpoždění. Byl stejně umělý, děsivý, s falešnou přátelskostí vetkanou do kostrbatých vět.

Hlas věci pozdravil jménem korporace, která podniká v oblasti výroby sexuálních hraček, a právě nyní vyvíjí 3D tisk humanoidních sexuálních otroků pro svou movitou klientelu. Cílem je stvořit humanoidní věc, která je podobná člověku, tak trochu i myslí, navíc prožívá a cítí, a to vše proto, aby mohla uspokojit i ty nejnáročnější a nejperverznější touhy svého majitele. Ale pořád se jedná o věc, takže když ji zákazník rozbije, prostě ji vyhodí a koupí novou. 3D tisk navíc všechno urychlí a zlevní, takže se zde bavíme o věcech doslova spotřebních.

Dále se věci dozvěděly, že jsou zatím nejpokročilejšími 3D tisky, jaké korporace vyrobila. A v této podzemní laboratoři se ocitly proto, aby byly podrobeny testům kvality. Korporace má totiž na své produkty velmi vysoké nároky. Věci, které během náročných testů svou dostatečnou kvalitu neprokáží, budou následně zaživa skartovány a recyklovány. Ty, které testy projdou, budou zařazeny do zkušebního provozu jako sexuální otroci.

Ať už ale uspějí, nebo nikoliv, hlas všem slíbil, že je po testech za odměnu čeká párty na jejich počest, kterou před vyděšenými věcmi označil za “Miloučkou zábavičku”. Teprve po párty nastanou skartace. A protože se někdo nesouhlasně ošil, což se u věcí rozhodně netolerovalo, dodal hlas ještě nekompromisní “Komu se to nelíbí, ať skartovačku políbí!” Tato hláška během testů zazněla ještě několikrát.

Následovalo losování bachařů. Žvejkavě znějící automat vylosoval několik věcí, které byly odvedeny o kus dál, kde jim byl doinstalován program známý jako VDD, tedy Velký Drsný Datadisk. Bylo jim povoleno mluvit. Nafasovaly obušky, biče a bitevní uměláky. K tomu postroje a části uniforem. A co bylo nejvýmluvnější, tak i vysoké důstojnické čepice, které už z dálky prozrazovaly, s kým má věc tu čest. Že od toho okamžiku nekompromisně stíhali každý přestupek proti nařízením a pravidlům, jsem už říkal. Ale těžko vystihnout, jak moc jim byly ostatní věci vydány na milost. Osobně jsem viděl, jak jednu nebohou věc seřezali hned na místě bičem. A přitom se tak snažila. Například zákaz mluvení dodržela natolik poctivě, že místo křiku a proseb během bití vrněla.

Na závěr motivačního proslovu byly přítomné věci upozorněny, že testy budou probíhat po půl hodinách a budou na ně svolávat sirény. Kdo se na test nedostaví dřív, než sirény utichnou, bude z testování rovnou vyřazen a skartován. S touto informací se věci rozešly. Některé k baru zkoumat, co že je to ten alkohol. Jiné si vyměnit výrobní čísla a dojmy. Další šukat. Respektive upravit ty debilní tříselné díry do použitelných rozměrů a pak šukat. Ovšem půlhodina utekla jako nic a byl tu první test. Testy byly čtyři, všechny vyřazovací. A kdo v testu uspěl, mohl si z připravených beden vzít doplněk, který jej o něco víc humanizoval. Kus oblečení, boty nebo třeba obří plyšové růžové zaječí uši. Bylo z čeho vybírat. Čím víc lidských doplňků věc měla, tím víc se přiblížila lidství, s lidstvím vítězství v testech a tak i kariéře sexuálního otroka.

- Intermezzo č.2, jak byla věc “recenzent” testována

Recenzent, nyní ovšem věc č. 12, se testu zúčastnil s maximální vervou. Po motivačním proslovu si totiž nebyl ani trochu jistý, jestli by ho status novináře uchránil před osudem separátu v párcích. A nehodlal to zjišťovat. První test byl testem matematicko-rugbyových schopností shromážděných věcí. Spočíval v tom, že věci tančily na jakousi chlípnou melodii a když melodie skončila, z reproduktorů se ozvalo číslo. Když hlas řekl 7!, musely se věci rychle rozdělit do skupin po sedmi členech. Když řekl 3!, udělaly skupinky po třech.

Zní to snadně? Cha! Hlas pokaždé řekl takové číslo, aby pár věcí přebývalo. A když jste přebývali, nestihli udělat skupinu dost rychle, nebo když vás jiná-silnější věc ze skupiny vyrvala a pak se k ní přidala místo vás, měli jste smůlu. Přišel bachař a… Testem jste prostě neprošli. Věci proto velmi rychle pochopily, že nemá smysl počítat. Potřeba je vytvořit co nejrychleji chumel, dostat se co nejblíže jeho středu, držet se ostatních tak silně, aby vás nešlo vystrkat na okraj a oni už si bachaři chumel ořežou na ten správný počet. “Ty ven! Ty taky! Přebýváš! Tys mě kousl hajzle!”

Viděl jsem věci visící jiným věcem na nohách. Viděl jsem věci skákající do chumlů šipky. Viděl jsem věci pošlapané a zoufalé. Viděl jsem matku, která prosila, aby do chumlu vzali alespoň její malé dítě. Ne, že by nějaké měla. Ale viděl jsem i záchvěvy lidskosti! To když se tu a tam některá věc uprostřed chumlu solidárně přikrčila, aby ji bachaři neviděli, a ti tak uznali chumel jako početně správný, i když vlastně přebýval. Sám jsem v té spleti těl dostal několik ťafek, dupnutí na nohu a plesknutí přes zadek. Zajímalo by mě, jak strkanice způsobí plesknutí přes zadek, ale dobrá. Všechno jsem to stoicky vydržel. Nakonec ale přišel moment, kdy byla odstředivá síla v jednom z chumlů příliš velká, vyvrhla mě na okraj a tam už si mě odchytil bachař. Lapl mě, se mnou ještě další neúspěšnou věc, která se ho pokoušela obelstít předstírání, že je strom, a odtáhl nás mimo herní plochu.

Druhý test byl jakousi obdobou Twisteru a testoval tělesnou flexibilitu věcí. Právě zde se využily záhadné řady symbolů vyznačených na zemi. Hlas z reproduktorů oznamoval, jakého symbolu se mají věci dotknout levou nebo pravou rukou, levou nebo pravou nohou. A nezvládnout to znamenalo okamžité vyřazení z testu. Stejně jako když se věc dotkla země jinou částí těla než právě dlaní a šlapkou. Já si ale věřil. Jsem tvor celkem flexibilní, cvičím, zvládnu kdejakou polohu. Proto jsem věřil, že právě v tomto testu doženu své poslední selhání. A nakonec vylétl ještě dřív než posledně. Snad už u 8.-9. symbolu. Neuvědomil jsem si, že jsem se dotkl země kolenem, což nebylo přehlédnuto.

I v tomto testu se ukázaly případy vzájemné partyzánské solidarity. Některé věci nenápadně podpíraly jiné věci, které se při šlapání a sahání na symboly dostaly do příliš nestabilních pozic. Sám jsem, a teď se milý čtenáři doznávám k revoltě, v jednu chvíli podepřel sousední věc solidárním zakousnutím se do jejího zadku. Jo, přes zentai to kupodivu jde. Ruce ani nohy jsem totiž logicky volné neměl. A snažit se ji podepřít čelem nebo bradou? To by mi prokluzovala. Samozřejmě to bylo konsensuální řafnutí, za co mě máte?! Prošlo to, žádný bachař si toho nevšiml, ale test jí to prodloužilo jen o dva další symboly. Škoda.

Třetí test zkoumal schopnost improvizace a práce v kolektivu. Věci se rozdělily do družstev, pak si vylosovaly z krabice nějaký předmět, například gumovou kachničku, a pak musely gumovou kachničku co nejrychleji dostat z jedné strany místnosti na druhou. Musely při tom kooperovat, kachničku nesměly držet dlaněmi, nesměla jim spadnout a ten, kdo ji aktuálně držel, ten se nesměl pohnout z místa. Musel jí tedy nějakým způsobem předat dalšímu z týmu a ten zase dalšímu.

A právě tady jsem se dočkal. Zvrat! Navíc díky řafnuté věci z předchozího testu. Skončila se mnou v týmu a nejen že dokázala pro tým vylosovat standardně velkého, a tak dobře uchopitelného uměláka. Ale přišla i se skvělou strategií, jak uměláka dostat do cíle. První v řetězu vezme uměláka mezi chodidla, otočí se na zadku, takže se de iure nehne z místa, a předá uměláka mezi chodidla věci za ním. Ten se otočí na zadku… a tak pořád dokola. V cíli jsme tak byli dřív, než ostatní týmy vůbec pořádně začaly. To bylo slávy! Každý z nás si zašel vybrat nový doplněk, já si na zentai oblek oblékl svou oblekovou vestu, a ve zbytku času náš tým zorganizoval pantomimu na téma “Hele, já mám uměláka uprostřed čela a jsem jednorožec! A hádej, kde ho mám já! Já jsem lachtan!”

Poslední test testoval to nejdůležitější, tedy sexuální schopnosti věcí. Kvůli ním byly přeci vytištěny! A spočíval v tom, že věci rozdělené do dvojic musely co nejlépe a nejvášnivěji předvádět sexuální praktiky a polohy, které jim diktoval hlas z reproduktoru. Pokud někdo nedokázal sehnat partnera do dvojice, musel být o to kreativnější a sex předvádět jako pantomimu. Děsivá představa.

Já partnera naštěstí sehnal. Vlastně partnerku. A to velmi sportovně založenou. Jak taky jinak než sportovním zápalem a soutěživostí vysvětlit, že její kousnutí nebyla jen hraná. Polibky také ne. Doteky nesmírně vzrušovaly. Už jsem zmiňoval, že se zentai obléká naostro? Oceňoval jsem jejího ducha a rozhodně nechtěl zůstat pozadu. Když nám hlas jako první polohu přidělil šukání ve stoje, přirazil jsem ji na zeď, sevřel její stehno, zvedl její nohu do vzduchu, začal líbat její krk a vášnivě přirážet. Docela to šustilo. Ona tu nohu obtočila okolo mých beder, přitáhla si mě k sobě a kopáním paty začala pobízet. Rukou mi přitom masírovala zátylek a druhou svírala rameno. Bylo to tak vášnivé a bezprostřední, jak šukání na hajzlech nějakého baru. Druhá poloha byla 69tka. Seděla mi na obličeji, já si hrál s jejím zadkem, ona s mým rozkrokem. Přes její zentai jsem cítil, jak je vlhká a vzrušená. “Ta holka vážně nechce prohrát!” napadlo mě. Ale to už šlo do tuhého. Bachaři vyhazovali pár za párem a plac začínal co do atmosféry připomínat boxerský ring. “Misionář!” Oznámil hlas. Facka! Přiletěla od sparingpartnerky, abych přestal zkoumat konkurenci a soustředil se na svůj sportovní výkon. Přikývl jsem. Pak prokřupal krční páteř, zaujal patřičnou pozici a…

…pak se to posralo. Designeři našich zentai obleků zjevně nepočítali s možností, že by se v nich někdo pouštěl do soutěže v napodobování sexuálních praktik, takže do nich nezapracovali protiskluzové prvky. Výsledkem bylo, že klouzavost našich obleků, v jiných polohách ještě zvladatelná, dosáhla při misionáři doslova šmejdivých kvalit. Šmejdivých? Jo. Stačil standardní příraz a byli jsme o půl metru dál. Vášnivější nás na parketu posunul o metr. A pustit se do toho jak šicí stroj? Asi bychom museli začít řešit zatáčení a já dávat rukama blinkr, protože velikost tanečního parketu nebyla neomezená. Horší ale bylo, že to vypadalo fakt blbě. Proto netrvalo dlouho a do lopatky mě dloubl bachař svým zatraceně tvrdým obuškem, čímž myslím obuškem, a vyhodil nás z placu ven. To byl konec. Úplný konec. Smutně jsme si uvědomili, že z nás sexuální otroci nikdy nebudou. Těžko vyjádřit, jak moc nám to bylo líto.

- Konec intermezza

Když testy skončily, bachaři přepočítali získané doplňky na tělech jednotlivých věcí a výsledky předali dál. Respektive výš. Mnohé věci se cítily být na svůj výkon pyšné, protože jejich těla zdobila celá řada doplňků. Naparovaly se, navzájem chlubily. Ale když hlas ohlásil oficiální výsledky, byla to pro ně studená sprcha. Náročné požadavky na kvalitu splnil jen jeden jediný věc. Snad ho kvalitáři pozvou alespoň na ty veselé párky. A smích přešel i bachaře. Těm hlas nejprve poděkoval za pečlivost a spolupráci, zase ta falešná přátelskost, a hned na to dodal, že půjdou do separátu taky, protože na testování sice dohlíželi, ale jejich vlastní kvality otestovány nebyly, takže smůla. Dělat pro ně nějaké speciální testování se zkrátka nevyplatí.

Bachaři tedy měli na výběr stejně jako my - buď se po zbytek noci trápit čekáním neodvratného, nebo si zatím alespoň užít miloučkou zábavičku, se kterou to korporace myslela kupodivu vážně. Dodala k ní perfektně vybavený bar, dostatek kondomů, odhadem tak tři vědra lubrikantu a pak velikananánskou bednu uměláků a hraček, vesměs plácacího a dráždícího typu. Jestli to byl záchvěv její humanity, nebo naopak ryzího sadismu, to netuším.

Miloučká zábavička

Jak už jsem říkal, šukalo se a blblo už mezi jednotlivými testy. První glory hole byla dokonce prubnutá ještě než vůbec zazněl motivační proslov. A že to byla velká sláva! Okolo testerů se shromáždil značný dav, fandilo se, kde kdo radil ten správný technologický postup a když se dobrá věc nakonec podařila, přijalo to obecenstvo s velkým nadšením! Tleskalo se, potřásalo rukama. My úchylové jsme prostě magoři. Každopádně, teprve až Miloučká zábavička přinesla to pravé a nefalšované řádění. I proto, že už bylo povoleno vysvlékat jednotlivé části zentaiů, což minimálně u hlavy využili téměř všichni. Byl to tak trochu šok. Najednou jste věděli, koho zrovna šukáte, nebo kdo zrovna šuká vás.

A že se šukalo! Šukalo se u baru, a to ve zjevné inspiraci chumlem. Šukalo se v kabinkách, šukalo se v tančírnách. Tedy pokud se v nich zrovna nebičovalo. Zvuky biče se mísily se sténáním, sténání se šustěním látky o látku, šustění s vrněním, vrnění se bzučením, bzučení s poživačným chrochtáním. To mě zaujalo. Chtěl jsem původ chrochtání vypátrat, jenže pak jsem zaslechl něco ještě mnohem děsivějšího a otočil se. Chodbou se valil věc s gigantickým připínákem, v očích šílený chtíč, připomínaje tak mýtického boha Pana. Dávného to boha chlípnosti a šílenství. A paniku rozhodně vyvolával, protože kde kdo uskakoval z cesty a schovával se do přilehlých prostor. Když jsem ho potkal o půl hodiny později, uculoval se tak, že někdo zjevně uskočit nestihl. Nebo možná uskočit nechtěl. Co já vím?!

Třeba to, co se odehrálo na pánských záchodcích. Kouzelná scénka. Jak už to na orgiích bývá, i tato měla svůj nájezd. Někteří se na to vrhli hned z kraje. Jiní ještě nějaký čas obcházeli jednotlivé šukpointy, kochali se a postupně se přidávali nebo nechávali inspirovat. No a v této observační fázi, kdy každé šukání a každé subení mělo své dva-tři diváky, se jeden věc rozhodl vymočit. Vyrazil proto na pánské záchodky, zabral jedinou zdejší kabinku bez glory hole a začal močit. Problém byl, že zapomněl zavřít dveře od kabinky. Což si dvě právě procházející věci vyložily jako začátek nějakého představení. Opřely se o zeď a sledovaly jak močí. Bylo na nich doslova vidět, že čekají, kam se scénka s močením vyvine. Jenže ta se vyvinula v oklepání, zapnutí zentaie a odejití ze záchodu. Když hlavní protagonista odcházel, pronesl jeden z jeho diváků posmutněle “A to je všechno?!”

A vtipný moment jsem zažil i na dámských záchodcích. Tentokrát se sebou v hlavní roli. O co šlo? Byl jsem jednou sympatickou věcí požádán o pomoc se znovuzapnutím zentaie poté, co si odskočí. Jako galantní věc jsem samozřejmě souhlasil a vydal se s ní na dámské záchody, které v tu chvíli ale nebyly prázdné. U zrcadla nad umyvadly stály dvě ženské věci, upravovaly si zentaie a o něčem si povídaly. Když jsme vstoupily, tázavě se na mě otočily. A mě v tu chvíli nenapadlo nic lepšího, než zahlásit “Dámy, ničeho se nelekejte, jsem tady jenom kvůli močení a šatům!” No, možná jsem řekl ještě něco blbějšího, pamatuji si hlavně, jak mi v hlavě zní komentář “Fakt? Fakt jsi to právě teď řekl?”. Jisté je, že být to kdekoliv jinde, spustí se v tu ránu řev. Ale tady, tady se dvě ženské věci jen na sekundu-dvě zamyšleně zarazily, pak přikývly a otočily se zpátky k zrcadlu. Můj proslov jim dával naprostý smysl. Miluji tuto komunitu lidí.

Vyřešil jsem šaty, rozloučil se a vyšel z dámských záchodů. Pořád se všude šukalo. A blblo. Odněkud z hloubi sklepení se ozývalo “Vylez, já tě vidím! Jááá těěě vidííím!” Dole na tanečním parketu několik věcí dokonce tančilo. Jen tak. Prostě tančilo. Došel jsem k baru a objednal si vodku s džusem. Pak se jen tak opřel zády o barovou desku, kochal se výhledem na orgie a odpočíval. Najednou jsem ji uviděl. Černá věc, červené doplňky, dokonce vlasy! Měla krásně matný povrch. Mnohem matnější, než ten nosný sloup zkraje večera. Nešlo odolat, musel jsem ji oslovit. Jenže, ten večer mi oslovování ženských věcí moc nešlo. Představte si, že jsem jí málem řekl “Slečno, co vy tady?!”

Nejen, že je to pitomé samo o sobě. Ale podle toho, jak jsem ji následně poznal, by asi odpověděla něco ve smyslu “Chápu-li dobře, tak jsem uvězněná v podzemí jakési fašistické korporace s haldou oživlých sexuálních panen, které si krátí čas orgiemi, než nás všechny zaživa namelou do nějakých veselých párečků. Co vy?” Naštěstí jsem si včas uvědomil, co se chystám kváknout, zastavil se, zhluboka se nadechl, vydechl a pak se zeptal už mnohem věcněji: “Slečno, smím prosit?!” “Ale jistě!” odpověděla a zavěsila se do mě. Když Miloučká zábavička o dvě hodiny později končila, měl jsem odřený ret, odřený jazyk, zbičovaná záda, oddělaná zápěstí, pokousanou půlku těla, děsivou erekci, hračky ve stavu na rejžák a byl jsem nesmírně, nesmírně spokojený.

Člověku, tedy věci č. 12 - pardon, se chtělo posadit, opřít si záda o zeď, pokrčit nohu, zapálit cigaretu a snít. Možná i vrnět. Ale na to nebyl čas. Konec Miloučké zábavičky znamenal začátek skartace, a tak i zběsilý útěk přes revizní šachtu, kterou jsem náhodou objevil ve skladu potravin. Jak skartace probíhala, vám tedy už nepovím. Ale ten řev skartace, co se za mými zády nesl podzemím, ten zněl, jako když promícháte tikání hodin, kokrhání kohouta, zvuky mletí masa a pan-agonický lidský křik. Skutečně z toho mrazilo.

Hodnocení

Akci dávám 10 z 10 bodů. A ty už, milý čtenáři, z mého vyprávění víš, proč. Jednu věc jsem ti ale příliš zprostředkovat nedokázal, minimálně ne při tomto rozsahu textu. Jde o atmosféru a chemii, která panovala mezi jejími účastníky. Písklata jsou v tomto jiná. Na jejich akce se nedostanete z ulice. Musíte mít mezi nimi ručitele. A pokud ručitele nemáte, tak začít chodit na jejich diskusní večery “Kecy v kleci”. Ty jsou pro veřejnost. Vždy se řeší nějaké zvrhle zajímavé téma. No a na nich si vás Písklata okoukají a prověří.

Jednak jestli nejste čirou náhodou psychotik, co si hodlá z akce odnést něčí hlavu v igelitce. Nekonsensuální nošení hlav v igelitkách se netoleruje. A jednak, nakolik jste ochotní a schopní zapojit se na akcích do děje. Na Písklecí akce se nechodí na způsob “Bavte mě!” Očekává se, že se každý účastník zapojí a bude akci spoluvytvářet. Čímž vzniká atmosféra, ve které se smývá rozdíl mezi scénickým divadlem, orgiemi a nakupováním rohlíků v Albertu. Tvůrčí, hravá a zároveň zcela samozřejmá atmosféra, která umožňuje realizovat přesně takové akce, jako byla “Zentai: experiment.” S perfektním nápadem, na zajímavém místě, s promyšlenou estetikou, dobrou organizací a s pohlcujícím dějem.

RE.SE.RE 3.6. 2022