rozum vs laska

Prosila jsi osud,aby ti dal lasku,pak prisel jednou den a ty citila jsi, ze neni to jen sen,ze muzes dostat lasky dar.Jejim poslem bylo slunce.ktere vychazelo nad obzor.Pokud tento dar neprijmes,jako by v tobe cosi zemrelo.Vsichni mame své pribehy se stromem a vodou.Ja i ty a kdyz svoji svoji sanci zase dostanu.Tak tu svou lasku vzdy naplnim az po okraj.Neposloucham a nikdy neposlechnu svuj rozum,ani ty ho prosim neposlouchej,protoze pak srdce rve a stena,touzi po lasce,kterou citi a kterou muze mit. Ze mohlo by ji dostat nejen o ni snit.Tvuj rozum jednou tve srdce zabije,pokud mu to dovolis a lasku bez srdce nelze najit.Zbyde ti jen jeji davny posel.,slunce,které ti ji kdysi darovalo a tvuj rozum ti zase rekne,vzdyt ty mas prece jeste noc,z ty se raduj..a ta ti musi stacit.Nesmis mu to dovolit,ne k vuli me,ale k vuli sobe,protoze slunce vyjde kazde rano a rozumem ho nevymazeme,mézeme se pred nim schovat do tmy,sklepeni a do samoty,avsak teplo jeho ti vzdy pripomene,ze tam kde na prsou to boli,bylo srdce, co lasku chtelo, rozumem jsi ho zabila..od toho dne zbude uz jen hodne dlouha noc a sny o slunci...Ja proto svoje srdce laskou naplnim az po okraj klidne i s bolesti,nebudu zit ve tme a to je ma dan za to,ze bude opravdova. dostanu svoji sanci,zase prestanu se slunce bat,a budu mit sanci srdce lakou naplnit,zacnu opet milovat