Odpolední prasárny

Mám práce po krk. Dneska tři jednání, jedno horší než druhé. Potřebuju být sama a udělat si dobře. Mám neskutečnou chuť na nějakou prasárnu. Prozkoumám svůj obvyklý zdroj, ale nic. Žádná Milenka, banánek, nic k oblíznutí. A já něco nutně potřebuju.

Jdu obšmejdit kuchyňku. Uf. Klika, nikdo tu zrovna není. Nikdo nepostává u kávovaru, to je výjimečná chvíle. Skříňky. Hm. Jen hrnečky a pár otlučených talířků. Šuflata. Prdlačky, jedna ohnutá lžička a pavouk. Zbývá lednice. Zatajím dech. Pár krabiček s jídlem, nekteré už tu asi kroutí víc než sezónu. Hele, banán! Sakra, s nalepenou jmenovkou. Jé, tady ve dvířkách je poklad! Tak to se zabavuje! Čmajz! Podlouhlý tvar opatrně držím jen v prstech, abych to dlaní moc nezahřála, když je to tak báječně vychlazené. Teď šup zpátky do kanclu a hlavně nikoho nepotkat!

Klap, dveře. Odolám touze se zamknout, to by bylo podezřelé. Ale snad budu mít klid a nikdo mne v neřesti nevyruší. Skopnu z nohou lodičky a gebznu sebou do jednoho ze dvou křesel. Trochu si vykasám úzkou sukni, abych mohla nohy trochu roztáhnout a položit na opěradla druhého křesla. Zakloním hlavu, přivřu slastně oči, pootevřu ústa, povystrčím jazyk a pšššššššššššššššššst.

Nastříkala jsem si plnou pusu šlehačky. A pšššššššššššššššššst, druhá dávka. A ještě další. Ležím tu rozcapená, bez bot a vychutnávám si tuhle neskutečnou prasečinu. Tak, teď by mohl někdo vejít...

#foodporn