Věčný náhradník...

Tak je to tu zase. Zase jsem po 14 dnech vyhýbání se schůzce slyšel: "Víš, bylo to s tebou hezké, ale... " Skoro po roce a od jiné, a stejně je to zas nějak těžší. Asi jsem do toho spadl víc než jsem chtěl. Ano, nedokážu jednoduše škrtnout sirkou a pálit za sebou mosty, ale nějak si připadám, že když hledám přítelkyni na kafe i pod peřinu, na pusu, obejmutí, procházku i společné usínání, na sdílení radostí i strastí, jsem vždycky jen náhradník na dobu neurčitou... Nebo jen záminka, aby bývalý přítel konečně podal návrh na rozvod? Nevím... Jen mám strach co bych udělal, kdyby zavolala "Nechtěl bys přijet?"