Bestie v nás

Sedím nad čistým papirem, čas odtikává ale slova neplynou. Jsem prázdný, stejně jako dny, kterými procházím abych na jejich konci sledoval blikající kurzor, za kterým zeje stále stejné nic.

Dávno jsme se jako civilizace vyčerpali. Od prototypu člověka svobodného, žijícího v komunitách spjatých s přírodou jsme se posunuli k produktu, nesvobodnému, odtrženému od přirozenosti, uzavřeného do “ideální formace” které se říká rodina. A to vše v duchu hesla rozděl a panuj.

Erotika všedního dne, nám v tomto kolosálním stroji dávno odešla do světa iluze s doménou .com

Nahý tanec u ohně, milování beze studu, topless, flirtování, svět bez žárlivosti to všechno je dávno překryto vrstvou korporátní škrobenosti, náboženských dogmat, daní, sociálních pojištění a hrůzostrašných hypoték.

V koloběhu dní, plných povinností, kdy únavou padáme na hubu, se jen těžko hledá vnitřní síla pro hry a smyslnost.

Přesto je to v nás, máme to v sobě, ta bestie dřímá v našem nitru a chce ven. Držením ji v kleci jen roste její touha, která se přetaví v nenávist a zarputilost, pokud nedostane najíst.

Morální kocoviny, když bestie zvítězí nad naší přísně kontrolovanou myslí, jsou vymožeností moderní doby, stejně jako sociální sítě, neodpouští a hejtují.

K čemu jsou výčitky svědomí, když minulost již v toku života neexistuje a v budoucnu bude chtít naše zvíře opět jíst. Není lepší jej nakrmit dosyta, vytěžit z okamžiku vše co z něj lze získat. Nechat výčitky svědomí náboženským fanatikům, kteří tajně leští kládu po nocích, a pak se bičují za hřích.

Žijme naplno, “protože o zítřku nikdo nic neví”. Na konci cesty, budeme více litovat toho, co jsme neudělali, než svých “hříchů”.