Ale blogeři přece nešukaji. Tato věta mi zněla v hlavě, když jsem vyrážela na první schůzku s neznámým blogerem k Vltavě. Nic jsem nečekala…jen jsem chtěla poznat nového člověka. Každá schůzka mě nějak obohatí, ať pozitivně nebo i negativně, ale vždy si odnáším nové cenné zkušenosti. Tentokrát to ale dopadlo úplně jinak, než jsme oba čekali.
Po pár kilometrech procházky jsme se usadili u řeky, kde už bylo pár otužilců. No co si budeme nalhávat, koupaní jsem se raději vyhnula a raději se opalovala na břehu…sluníčko pálilo a samozřejmě opalovacím krémem je potřeba se mazat …tak prvně já namazala mého společníka a pak i on mě…začalo to mezi námi jiskřit :-D.
Jsem povahou nenapravitelný mazel…a když s někým trávíte celý den, tak k večeru ty hranice začaly padat a já jsem postupně a nenápadně se šla přitulit. Ale to by to nesměl být chlap, aby zůstalo jen při objetí…padl polibek, druhý, třetí…a oba jsme do toho spadli :-P. Člověk může plánovat, jak chce, ale citová deprivace udělá svoje a on také nebyl vůbec špatný. Ve finále to skončilo přespáním u něj doma :-D. a v této tradici pokračujeme nadále…mé návštěvy se staly pravidlem a každý pátek vyrážíme na výlety :-O. Trávíme společně spoustu času a moc si ho vážím, protože naše přátelství není opravdu jen o sexu, ale i společných chvílích.