Proč jsme my ženy takové

Pořád přemýšlím, proč jsme my ženy takové. Proč nevíme co chceme, ale když toho dosáhneme , u blížíme nejen tomu dotyčnému, ale i všem okolo. A kdo nejvíc trpí, no přeci naší blízcí.
I když ono je to i naopak proč muži jsou takový. Proč si vybírají svině, které jim jen zlomí srdce. Proč si neváží toho co mají doma, ubližuji i sami sobě.
Vím jsem žena, ale ta na druhé straně barikády. Jsem ta hloupá co pořád odpouští a je nepoucitelna. Proč se snažím pomoct i těm kteří mi ublizily a zradily.
Vím nejsem svatá 😇. Ale vím co chci, a když mi někdo řekne, že mě miluje, beru ta slova vážně. To též platí, když mi to řekne muž, ale bohužel jsou to jen slova. Když chcete někoho mít, řekněte miluji tě. Láska se buduje, lásku a důvěra jdou ruku v ruce. A pokud to není tak a jedna věc chybí , tak nejsi schopen milovat.
Teď si mě klidně ukamenujte. Ale zastávám, že je lepší přátelství mezi mužem a ženou, než špatně končící vztah bez lásky.
Já jsem milovala a ne jednou, ale zubata mi je vždycky vzala. A toužím být milovaná , jako většina žen.