Co bych tak…

Si tady trochu stěžuju, jak mě oslovují muži, co se mi nelíbí. Mluvila jsem na chatu s jedním mladíkem a napadlo mě, jak by mě tedy měli oslovovat, abych se vyhnula těm trapným chvilkám. Jako ideální by asi pro mě bylo, kdyby mi dal lístek se svým telefonním číslem a nápisem “zavolej”. Teda, už se mi to taky stalo, ale jak jinak, byl opilej a chyběly mu zuby. Přední. Ale jak já jsem tady v jednom předchozím blogu psala, že bych jednomu gentlemanovi dala pod šálek své telefonní číslo, tak by mi to nevadilo ani obráceně. Rafinovaně. S lehkostí. Jenže to jsme asi my ženy, rafinované jako kočky, kdyby něco, tak nic…Chlap jde do akce, frontální útok, jdeš na kafe, nejdeš tak nazdar. A teď koukám na Rychle a zběsile, a ten již zemřelý blonďatý herec, tak ten by na mě moh jit klidně frontálně :D mějte hezký večer a víkend.