Dlouho jsem se těšil, že si obložíme chatu dřevěnou provětrávanou fasádou. Zjišťoval jsem jaké přesně dřevo, jak ho poskládat, domlouval jsem materiál, lešení a těšil se.
Přišlo to. Pustili jsme se do toho.
Já si na lešení v té výšce u střechy, když jsem přidržoval sibiřský modřín a akučkou ho šroubovál, že je to krásný pocit. Úplně jako mazlit se se ženou.
Poprvé. Vzdušnost kolem sebe až se motá hlava. Hmatové vjemy, ruka krásně cítí příjemné dřevo a šroubování akce, která je. Pocit života. Tady a teď.
Však jak píšu - jak mazlit se se ženou:D
Co vy znáte to podobně z nějaké činnosti?