Nesmrtelnost a propršené dny

Miliony lidí touží po nesmrtelnosti a přitom nevědí, co mají dělat, když v neděli odpoledne prší. Osobně si myslím, že slova pozapomenuté spisovatelky Susan Ertz už dávno neplatí jen pro neděli. Platí i pro pondělí, úterý, středu… a vlastně všechny dny. A stejně tak už dávno neplatí její slova jen pro propršené dny - miliony lidí dneska nevědí, co mají dělat, i když je obloha bez mráčku.

Pro miliony lidí tak končí život v padesáti, pro další ještě dřív. A pak je tu druhá strana - miliony lidí, pro které život nekončí nikdy. Zrovna před pár dny jsem byl na závodech motorek do vrchu (blázni, co jedou skoro po kolmé stěně). Jedním ze závodníků byl 72letý pán. Sotva šel, motorku měl slabou, měl povolený delší rozjezd a když se rozjel, kluci, co chytali v kopci padající motorky a závodníky v kotrmelcích, běželi těch pár metrů, co do kopce vyjel, vedle něj, aby nedejbože nespadl, protože pád v jeho věku, to je tak na zlomený krček.

Taky chci v sedmdesáti dvou letech jezdit se svojí motorkou do kopce, o kterém vím, že nemám šanci ho vyjet. Do té doby mi zbývá ještě 24 let, kdy můžu dělat spoustu věcí, ve kterých šanci mám. A které můžu dělat, i když v neděli prší.

Já je dělám. A moc rád.

Máte to taky tak?