Bradavkový miniblog

Až na "ne úplně nejmladší kolena" jsem si uvědomila, jak je miluju a jsem za ně vděčná. Jednoduše miluju svoje trčící bradavky.

Možná protože jsem zjistila, že bradavky, které reagují na všechny okolní podněty, nejsou samozřejmostí. Nedávno v sauně, když jsem ležela a relaxovala, trčely mi vzhůru, celé tělo horké a bradavky jako když mrznou. Neodolám potom a přejíždím konečky prstů přes bříško na prsa, kolem bradavek a zase zpátky, nehty po kůži krásně lehce jezdí. Když v té sauně nejsem sama, tak se trochu krotím, abych třeba nepohoršovala, ale je to těžké odolávat, protože když jsou zcvrklé, mám pořád nutkání neustále na ně sahat a provokovat mě s nimi vyloženě baví. Po zchlazení v ochlazovacím jezírku, postaví se snad ještě víc, celá prsa se napnou a kapičky vody to celé divadlo přenáší ještě na vyšší úroveň. Nejradší bych tam pak všude chodila nahá, ale to by patřilo trochu někam jinam.

Už ani nemluvím o tom, když je vsaje do úst partner, nebo partnerka, krouží po nich jazykem, nasadí na ně kolíčky, nebo je zvýrazní správným úvazem. V létě v plavkách (bez vycpávek) nebo v chladnějším počasí bez podprsenky, ty pohledy jsou někdy k nezaplacení a to nemluvím jenom o těch souhlasných :). A trčící bradavky pod oblečením jsou prostě magnet, no ne? To snad ani nejde se nepodívat.

Kazdopádně každá to tak nemáme, ze starších zážitků, nezávisle na sobě, s několika dámami vím, že někdy, ať děláte, co děláte, bradavky si dělají, tedy spíše nedělají, co chtějí. Prostě nereagují na nic a jsou pořád stejné. Teplo, vánek, studené, vlhké, tlak ... bez reakce. Ale možná na to prostě jdu blbě já. Máte někdo osvědčený figl, jak bradavky přemluvit ke spolupráci?