Škrcení

Díval jsem se do kalendáře, a poslední letošní blog vyjde někdy před vánocema. Bude na trochu méně sevřené téma, tento se před vánoci moc nehodí, uznejte. Než se na to virtuálně vrhnu, pár slov o tom, proč to tu máte možnost dnes číst.
Bývalý kolega v práci, který studoval řadu let na psychoterapeuta, jen nevěřícně koulel očima, když jsem mu v práci o přestávkách poodhaloval svět mých koníčků a zálib. Ví, že tu píšu blog a zná, stejně jako mí pravidelní čtenáři důvody, proč ho mám tady, a ne třeba na idnesu.

Tak mě tak chvíli pozoroval a vstřebával mé postřehy, když najednou... "a proč o tom teda nenapíšeš, když tě zajímají holky, kterejm se to líbí, třeba o tom škrcení?"(oslovíš tím přesně ty holky, který chceš) A víte co? Měl pravdu. Takže dneska to bude o škrcení, tedy o tom oboustranně vyhledávaném a bez následků. Pokud se na to necítíte, dejte si na chvíli navíc topení a ve čtení prosím nepokračujte.

Myslím si, že to poznám už v očích toho malého kolouška, a ze způsobu jak na mě ta křehká holka kouká. Chce ale jenom trošku ublížit, a malinko si mě tím zavázat, potvůrka mazaná. Jedna má bývalá milenka tomu říkala podkrční hmat, a namalovala mi i obraz, který mi tu visí na stěně. Nechal jsem si ho vkusně zarámovat. Otázka důvěry je naprosto klíčová, a stejně tak nelze dopředu stoprocentně odhadnout reakci, když dostane holka poprvé facku. Tedy v rámci hrátek.

Některá se rozpláče, jiná se brání. Chytnutí pod krkem a škrcení, dvě různé věci jsou. Lakmusový papírek je ovšem neúprosný, pokud holka řekne: "Tome brzdi" znamená to, že ještě tak daleko nejsme, protože se to může dostat až do bodu, kdy se žena vzdá naprosté kontroly nad tím, co se děje a tam pak nastává velká zodpovědnost, musíme tomu kolouškovi vidět přímo do očí a včas přestat, aby ty světla nadobro nevyhasla.

Jedna holka mi prozadila, že sní o tom, jak z ní vyprchává nadvláda nad vlastním tělem, ale to je pro mě hranice, přes kterou jít nechci. Myslím si, že tam už je potřeba velká jistota co a jak dělat. Kterou na druhou stranu úplně mít nemůžeme. Své o tom může vyprávět třeba David Caradine (kdyby mohl). Každopádně, abych to odlehčil, moc se mi líbí holky s obojkem kolem krku, a u těhle holek, jen to sundání obojku, je malým rituálem. Stejně jako to nasazování a přepnutí do jiného vesmíru...