Leta běží, představy kornatí.

Zametám si tak zase po půlroce ve vzkazníku, jeslti jsem na někoho neprávem nezapoměl, a tak koukám na ty profily, kam se ty dvojice posunuly... a kupodivu, ani jeden pár nezměnil za tu dobu status na "našli jsme" (tedy několik ano, ale nejdéle do dvou měsíců je to zase přistarém). Celkem příznačné je, že (pro nás klíčová) chatová místnost se jmenuje "páry, které SE hledají"... tedy hledají SEBE, svoje kopie, ne někoho dalšího. (Možná jsou to džňána-jógini :-)Odpovědi narozloučenou, pokud přišly, jsou také uniformní -- bez ohledu na to, na kolik let sami vypadají a kolik vážej, všichni chtěj jen mladé a štíhlé (no tak to byste mě urazili, to jsem přeci já!?). Dotaz na životní postoje jsem dostal jenom jednou. Fascinuje mne, jaká masa jinak rozumných lidí dokáže i několik let podávat obden tentýž inzerát, kolikrát i s nezměněnou cifrou věku a pořád čekat na mladou, romantickou dvojici, která se vydá vplen tatíkovi a mamině. Modří vědí, že tady paseme (tedy... já pasu a pak ukazuju, když se mi něco zazdá...) po vtipných a inteligentních lidech v našem kraji, kteří zvládnou i jinou zábavu než klasické žebrácké "sex, brambůrky a televize". I přes kopec fejků to není s národem tak špatný, jak s oblibou furt říkám -- je tady takovejch fajn lidí docela hodně. Ale s jakou zatvrzelostí bazírují na tom, že nechtěj ani vidět nikoho, komu není polovic toho co jim a neváží třetinu... je až... no, asi práce pro Freuda :_)Původně jsem to chtěl nazvat "mozky vodnatí, představy kornatí", ale lidi by se urazili hned v úvodu, to jsem nechtěl. Tento blog patrně počase smažu, je to jen depresivní povzdech, nic objevného ani nadčasového nepřináší, takže myslím, že by bylo škoda sem zanášet nějaká hluboká filosofická moudra, takže pokud je stvoříte, rovnou je použijte i na jiném blogu, aby se to neztratilo... :-)A teď jedno "Landovské moudro": na každý železo čeká rez a po starý rachotině nezaštěná pes" :-)