A pak, že to nejde

S mou zdravotní setřičkou jsem prožil vášnivý den, večer i noc...
I když postel nebyla zrovna pro sexování zrozená (rozdělené matrace, které se pod námi neustále rozcházeli) tak byla neskutečně pevná. Její kovové pelesti byly jak zrozené pro vázání. A i když nejsem ve vázání přeborník, tak si to oba užíváme naprosto dokonale.
Trvalo to celkem dlouho, ale jeden druhému musí prostě dostatečně důvěřovat...bez toho to prostě nejde.
Když jsem s ní poprvé spal,
tak mi začátku vadilo, že ji prostě nemůžu udělat.
Nevím jak vy ostatní, ale mě osobně to vadí, když jsem já dřív....přijde mi to,
jako, že jsem já jako muž selhal....ovšem po tom co mi vysvětlila, že s tím má trošku problémi a že se jí to podařilo jen párkrát, tak jsem to nechal trošku volnější....
Není dobrý tlačit na pilu, když vím, že to jen tak nepůjde.
A najednou se stalo, že to šlo, aniž bych chtěl. Jen to tak nějak potřebovalo volný průběh....

Jó, není nad to, to nechat všechno volně plynout a jen si prostě ten společně strávený čas dokonale užít...a třeba společně vymýšlet nové a nové praktiky a zkoušet nepoznané...