Jak mě Amatéři změnili

Přiznat si závislost je základem k úspěchu se ho zbavit. A tak jsem si před nějakou dobou přiznala, že jsem de facto závislá možná ani ne na amatérech, ale na budování jakéhosi virtuálního světa, ke kterému jsem měla sklony už dříve. Dokázala jsem odsud odejít a přibližně rok se sem nepřihlásit. A ano, jsem na sebe pyšná, přesunula jsem se na Youtube, sem chodím jen vkládat blogy, už tu nejsem celé večery.

Přesto jsem si odsud něco odnesla. Zůstává otázka, zda dobrého či nikoliv. Amatéři jsou studnice bizáru, zvrhlosti, trapnosti a zoufalosti smíchaného "s těmi normálními". Uvozovky nemají urážet, jen je potřeba si uvědomil, že co je pro jednoho normál je pro druhého bizár. Zjistila jsem, že existují praktiky, koníčky a metody, u kterých se mi ani nezdálo a které mě nelákají. Ale zpět k tomu, co jsem si odsud odnesla. Aktuálně žiji v králíkárně, což s sebou nese strasti i radosti. K strastem 100% patří sušení prádla. Do koupelny se sušák nevejde, obývák i kuchyni bych ucpala a šňůry na balkóně znehodnotí prostor balkónu, na sušičku není místo, chodit sušit s košem prádla do veřejné sušičky, propadla bych se hanbou, i když se možná není za co stydět. Jako poslední možností se jeví prádelní šňůry obklopující panelák. Suší tak dost lidí, byť jako dítě si vybavuji, že byly plnější. Osobně sušení venku ráda nemám, hlavně kvůli ptákům, jejich trus z bílého nedostanete, a taky zloději. Těžko říct, zda ty věci uletěly nebo byly zcizeny, nebylo jich moc, maximálně 3 trička, ale od doby, co jsem tady, zjistila jsem, že existuje něco jako fetišismus. Chlapi jsou schopní čichat ke kde čemu, od ponožek přes podpaží až k vlasům. A de facto od objevení těchto praktik jsem přestala sušit spodní prádlo venku. Dokonce i manželovo. Jednak to asi může někoho pohoršovat, vyprané prádlo asi tolik fetišistů nepřitahuje a sice nejsem žádná extra citlivka, na druhou stranu nosit kalhotky, se kterými někdo cizí honil, nic moc. A věřím, že manžel by po takto zneužitých trentýrkách také netoužil.
Letos na fesťáku jsme po koncertě zpěvačky LP všichni zmokli jako slepice. Mě chránila pláštěnka, částečně. Stála jsem asi pátou řadu od pódia a na konci jsem stála po kotníky ve vodě - v pevných nových botách. A opravdu nepřeháním. Já měla pláštěnku, ale ne všichni byli takto připravení. Dojít celá mokrá za stálého deště do stanu = nic nejde osušit. Navíc mi do něj zateklo. Zkrátím to, vedlejší stan, holka s klukem, mluvili anglicky, na stanu "vystavené" spodní prádlo obou - ponožky, kalhotky, podprda i slipy. Ano, ráno svítilo sluníčko a i já se válela "polonahá" před stanem, který jsem do průvanu i s nasáklými jedinými kalhotami vysoušela a nebyla jsem sama, ale ono sušící se prádlo mi okamžitě připomnělo Amatéry a po očku jsem pozorovala, zda se nějaký nepřikrade. Nepřikradl.

Takže amatéři mě naučili nesušit prádlo na veřejnosti. Taky tě v něčem změnili? :-)