"Moji" amatéři

Tak, blíží se nám konec roku a tak jsem dostala chuť zhodnotit své amatéry, se kterými jsem si psala.
V podstatě všechny emoce od smutku, vzteku, radosti, snění, smíchu, hlubšího zamyšlení a nadrženosti se mi dostaly, takže si mnu ručky s pocitem spokojenosti.
A tady je krátký výčet, aby jste si dokázali představit, s kým jsem měla tu čest.

Šukací stroj

Tenhle chlapík tvrdí, že to s ženami umí na jedničku, precizně, odcházíte po 30 orgasmech, má dokonalý péro, zbožňuje lízání, vydrží 10 kol za sebou, což už asi musí stříkat krev, prostě je to superman!
Obvykle k tomu přihodí i hlášku, že má prachy, je úspěšný, sebevědomý, dokonalý, super fáro, prostě z těch nej, nej, nej začne člověka po chvilce bolet hlava.
A kdybych měla pochybnosti o sobě, tak jdu spát s pláčem, jak jsem vlastně v prdeli oproti jiným druhům této planety.
Naštěstí už tuším, že tyhle supersamce je potřeba brát s rezervou, takže jim přestanu svým kýváním leštit ego a radši to utnu.
Což samozřejmě vyvolá reakci zraněnýho býka a v lepším případě to skončí u nadávek, jak jsem povrchní, v horším blokací.

Pan tajemný

Tyhle mám asi nejraději.
Vysoké IQ, zajímavá témata, která se táhnou do pozdních hodin a cit pro hru mezi námi.
Má to jediný háček, většinou nechce poslat fotku, což mi ze začátku nevadí, ale když už se mu svěřuji (a on mě) na takové hlubší úrovni, tak bych ho ráda viděla. Párkrát jsem jí z něj doslova vymámila a pak jsem zjistila, že to není můj typ.
Nebo mi jí dodnes neposlal.
V obou případech to vyšumí do ztracena, protože je napsáno tolik, že už by jsme si v reálu ani snad neměli co říct a museli by jsme jen šukat.
Na což dotyčný buď nemá koule, nebo je nemám já.

Chválič

Většinou pošle nějakou pochvalu profilovky, blogu a podobně, což u mě, jako slušné bytosti, vyvolá chuť mu poděkovat.
Pak nastává taková hodně light konverzace, kde se neustále zmiňuje, jak mám skvělé názory, jak jsem krásná a když už přidá kompliment typu, že mám krásný oči, který nikdy neviděl, tak doslova umlácená lichotkama přejdu k jiným zprávám.

Fantomas

Muž, se kterým se celkem dobře komunikuje, jeden den si píšeme klidně x hodin v kuse, načež druhý den zmizí a objeví se třeba po týdnu a vesele pokračuje jako by se nic nestalo.
Já marně tápu v paměti, co jsem mu na sebe vyklopila a když se to opakuje několikrát znovu, tak už pak hraju mrtvýho brouka.

Filozof

Tak tyhle lidi mě taky baví. Moc jich tady není, takže je to příjemný osvěžení.
O sexu skoro ani slovo, většinou jsou to dlouhosáhlé debaty o smyslu našeho bytí zde na zemi, pak plynule přejdeme k jiným různým technickým elaborátům, až se přistihnu, že jako holčička tu zprávu musím číst třikrát, abych vůbec zjistila vo co go.
A nakonec mě filozof nachytá na nějaké drobnosti mezi řádky, takže naprosto psychicky vyšťavená jdu spát s pocitem, že jsem úplně blbá.

Robot

Většinou nějaký sporťák, který si zakládá na svých buchtách, vopíchal půl planety, takže se nebude zahazovat a zdržovat s kdejakou pipkou a mrská strohé otázky.
Protože nedokážu být příliš strohá i já, tak mu v dobré víře popíšu x větama na co se mě ptal a jeho reakce je 0. Přilítne další otázka z úplně jinýho soudku.
Když si chci chvilku odpočinout, tak rychle odpálím taky nějaký dotaz, na který odpoví jedním slovem.
Už v tu chvíli jsem nasraná, že jsem se vůbec namáhala s první odpovědí.

Vyzvídač

Člověk, který tady většinou svítí 24 hodin.
Ráno zpráva "Krásné ráno, jak ses vyspala?"
V poledne "Hezké poledne, co budeš dnes papat?"
Kdykoliv jsem online, tak přiletí "Copak děláš?"
"Budeš tady i večer?"
"Budeme si chvilku psát?"
Přiznám se, že kvůli těmto lidem se občas bojím se dokonce přihlásit a tak na tajňačku čtu blogy offline. Když potřebuju něco okomentovat, tak sem vlítnu, rychle to napíšu a za zvuku pípající zprávy od něj, rychle zdrhám.

No a pak jsou tady muži, kterým nikdy neodpovím, důvody proč, už tady byly stokrát popsány v blozích, nebo komentářích, takže už je nebudu rozmazávat.
Zdraviči (Ahoj, hezké ráno...),
Zvědavci (Co děláš, co máš na sobě, v sobě...)
Boháči (Za kolik?, Dám klidně desítku za setkání...)
Honiči (Budeš se na mě koukat na webce, jak si to dělám?, Postříkal bych ti kozy...)
Fetišisti (Pošli mi kalhotky, starý boty...) Atd.

Pak jsou tady mladý kluci, který chtějí zaučit a těch je mi trochu líto. Přece jen jsem matka, že jo. Jsou třeba hezcí, dokonce studují nějaký práva nebo něco takového, ale mě prostě mladý kluci neberou.
Takže tam musím bohužel odmítnout, i když jim v duchu přeji tu vyzrálou bohyni.

Pak jsou tady muži, kteří jsou úplně normální, pohodový, určitě i vtipný a v posteli fajn, ale nějak jsem prostě jejich zprávu zazdila, protože se občas chovám jako namyšlená kráva, která si chce vybrat to nejkrásnější jablíčko z celého sadu a přebírá, až přebere.

No a poslední jsou přátelé (tedy i ženy), se kterými si ráda občas napíšu, probereme pár věcí a pak si dáme zase chvilku voraz, než opět narazíme na téma, které je potřeba rozebrat soukromě. Jsou to moc fajn lidi.

Každopádně všem samečkům přeji pořádný zásun a všem samičkám pořádný vpich.
Krásné Vánoce...😊