Problémy snílka

Zhruba před rokem se staly nepříjemné události, které mě donutily zapřemýšlet se nad tím, kdo vlastně jsem. Většina to lidí to o sobě asi ví. Nicméně jsem zjistil, že já sám sebe neznám.

Totiž, když jsem se snažil nějak se na sebe napojit a žít v přítomnosti, zjistil jsem, že nedokážu udržet vztah sám se sebou. dlouho jsem se ani nevnimal jako živou bytost, ale spíš jako kameru, která vidí vše, co se děje, ale nemůže přímo zasahovat. Je pro mě těžko uchopitelné, že existuju a že bych měl mít nějaké vlastní názory nebo hodnoty.
Jednou se mi stalo, že jsem najednou zjistil, že sedím s kámošema v kavárně, jako kdybych se zrovna probudil… ne, že bych si předtím nic nepamatoval, jen jsem celou dobu myslel na něco jiného, co pro mě bylo reálnější.
V podstatě celý den, od rána do večera, myslím na něco jiného. Jsem myšlenkama v jiném světě, v jiné realitě, v něčem, co je pro mě reálnější než realita sama. Asi bych se popsal jako snílek, jenže je to trochu složitější.

Často takhle "daydreamuju" hlavně skrz konverzace - například při nějaké činnosti, co právě dělám. Povídám si tak s nějakou druhou osobou, s někým, s kým bych chtěl v tu dobu trávit čas, a představuju si, že mi odpovídá. Řešíme tak různá temata, v podstatě cokoliv (samozřejmě záleží na typu osoby). Ironie je, že ve skutečném životě téměř vůbec nemluvím. Když náhodou je ta moje osoba v hlavě reálná a je to někdo, s kým se znám, když se náhodou vidíme a ty konverzace skutečně probíhají, i tak mám najednou pocit, jako kdyby to nebyla realita a kdybych tu konverzaci jen viděl z nějakého místa spolujezdce a nemohl si ji naplno užít. Vlastně si ji začínám uvědomovat až později, když jsem sám a zase mi nekontrolovatelně šrotuje v hlavě. Něco jako, když vám až po hádce naskakují ty výborně argumenty, se kterými byste vyhráli.

Zjistil jsem, že se tento typ denního snění nazývá maladaptivní snění a pokud zasahuje do běžného života, není to moc dobré. Neexistuje žádný lék. Přirozeně je to obrana mysli, která raději uteče do jiného světa před problémy kolem sebe. Nevím ani, jestli jsem to měl odjakživa, nebo to přišlo později. Je pravda, že jsem vždy měl velkou fantazii a odjakživa předstíral, že jsem někdo jiný.

Zajímalo by mě, jestli je mezi vámi, kdo prožívá podobné věci, popřípadě jak s tím dokážete žít.