Zašukáme?

Protože dobrých blogů není nikdy dost, dovolila jsem si "citovat" v následujících řádcích jednoho autora.

Drahá vzdálená! Miluji Vás! Ach, neodvracujte se ode mne a nemařte naději, která jediná mne blaží. Kdybyste jen tušila, co znamená slovo: Miluji Vás! Kdybyste tušila moc, která mne táhne k Vám, zajisté neodvrátila byste milou svou tvář, nýbrž dodala byste mi zmužilosti laskavým pohledem svým. Hned ponejprv, jak jsem Vás uzřel na obrázku, vzniklo ve mně přání, bych získal Vaši lásku! Ó kéž by nebyla moje tužba marná! Smím oddati se této sladké naději, aniž bych byl náhle svržen se svého nebe? Jak rychle uběhly hodiny, jež trávil jsem myšlenkou na Vás, a jak zvolna ubíhají nyní, kdy strach a naděje střídavě naplňuji mysl mou. Měl bych poznati největší blaženost jen proto, bych jí opět pozbyl a po celý život cítil hlubokou zející ránu, již mi učinil osud, pak zamítnete lásku mou! Ne, to není možno! Nabízím Vám srdce plné lásky, ó kéž je nezamítnete! Osud můj závisí na Vašem rozhodnutí. Netrpělivostí umírá a na Vaši zprávu Váš věrně oddaný

Gapore