Sen o zázraku

Ta noc nabízela výhled na miliardu hvězd.

Nabízela nekonečno, a přitom blízkost.

Nabízela vůni doteku, těsnou blízkost kůže dvou těl. Nabízela těsné spojení myšlenek, dlouhou báseň o květinách, klanějících se krásám toho spojení.

V myšlenkách vzpomínám na všechny ty hvězdy, které nemohly svým jasem konkurovat jiskře v tvých očích.

Vzpomínám na několik padajících meteoritů, jejichž zář na obloze nedosahovala lesku tvého úsměvu.

Vzpomínám na noční rosu, jejíž kapky chtěly věnovat milion perel tvojí kůži.

Vzpomínám na pocit, jako když hvězdař spočítá všechny tečky na obloze, vděčný za dar a možnost políbit tvé bradavky. Na ten okamžik, kdy se dva vesmíry blížily k sobě, na okamžik, kdy se oči dívaly na dva vesmírné ostrovy, kdy se jazyk jemně poprvé dotkl kůže tvých bradavek, kdy i chuťové buňky zaznamenaly nezapomenutelnou vůni tvé krásy.

Na moment pohlazení, objetí, spojení, na moment splněného snu a tajného přání.

Vzpomínám na sen o jemných lístečcích květin, o barevné mozaice zázraku, o letní bouři úsměvu, pohledu, pohlazení, objetí.

Na sen, který nebyl, na přání, které zůstalo nevysloveno.

Zázraky se ale dějí a proto snít se má. Třeba i ve dne.