Indie

Už jsem vám psala o hajzlících v Japonsku, ale myslím, že za zmínku stojí i Indie a jejich nenáviděné turecké záchody. Nebo existuje někdo, kdo je návidí (opak slova nenávidí), jinak řečeno má rád (byť mít rád záchod mi přijde zvláštní)?

Předně je fajn říct, že na takový záchod potřebuje Středoevropan školení a to jsem se smála cedulkám na letišti v Praze na terminálu 1, které popisovaly, jak se vylučovat, respektive že je fajn na tom sedět. Na tureckých záchodcích se nesedí, na nich se dřepí. V lepším případě jsou uprostřed mísy dvě nášlapné plochy na chodidla, v horším je jen díra v zemi. Nevyhovuje mi ani jeden, nesnáším vyprazdňování se v přírodě a kromě toho, že je to v přírodě čistější v tom nevidím žádný rozdíl. Ale jsou teorie, že tyto záchody jsou hygieničtější, protože dřepět při tom je přirozenější a nesedíte na prkénku, což je nekonečné téma mezi ženami…

Zážitek jsou i sprchy. Vlastně „sprchy“. Vlastně to nelze sprchami nazývat ani s uvozovkami. :-D Viděla (a vyzkoušela) jsem sprchu ve formě kóje, kde byl jen odpad a sprchování probíhalo pomocí kbelíku se studenou vodou, kterým se člověk polévá. Když si připlatí, je voda v kbelíku teplá. Škoda, že si nejde připlatit za závěs, sice člověk stojí zády k ostatním a čabrá se v kbelíku, ale stejně, když už si někdo dal práci s přepážkami, proč tam nejsou závěsy? Ano, sprcha je ženská (no, ehm, více později) a ano, v aquaparku v Uherském Hradišti nejsou ani ty přepážky, v Indii mi to přišlo divné, vlastně nevím proč. Jinak v luxusnější verzi je hadice…

Indové a Indie, to je prostě bizár. Kombinace extrémní dopravy, pětatřiceti stupňů ve stínu, vysoké vlhkosti a všudypřítomného zápachu v kombinaci s nehorázně dotěrným národem, který si tě bez dovolení fotí a naprosto bez nějakého pudu sebeúcty na tebe čumí, občas i sahá. Když si člověk uvědomí, že každých 15 minut tam, ehm, tady to nemají rádi, nedobrovolně, chápeme se, jednu ženu, člověku je malinko úzko, v bezpečí nejsou ani turistky. Krádeží je ještě víc a to si člověk není jistý, zda dotyčného zaujalo mé pozadí či kabelka.

Oblékání v Indii je taky kapitola sama pro sebe. Když se člověk pohybuje po Bombaji, šestém nejlidnatějším městě světa, nechce moc vynikat, pravdou je, že jako bělošce to skrývání moc nejde a s trochou nadsázky lze říct, že je v okolí celého bloku to nejbělejší. Když není člověk střelený jako Nina Špitálníková (má oblíbenkyně) a nevyjde do ulic v tílku a šortkách, což bych si tady nikdy nedovolila, a to ani kdybych nečetla v průvodcích doporučení před provokativním oblékáním, prostě by mi to sem strašně nesedělo. Sice Indové jsou hinduisté, ženy se nemusí zahalovat, jejich dlouhé sukně po zem jsou pohodlné, příjemně profukují. Vrátila bych se k poznámce o provokativním oblečení. To, co v Evropě není provokativní, zde je. Jsem názoru, že jsme natolik vyspělá společnost, že si můžu dovolit jít do pekárny za tmy v plavkách a nic se mi nestane a nic bych v tom nehledala, když je horko, na druhou stranu jako ve vyspělé společnosti bych si to nedovolila, ale snad se chápeme. V Indii je vnímání světa prostě jiné a co nosím běžně doma mi tam skutečně připadá provokativní.

Od dlouhých sukních bych se ráda vrátila k těm záchodkům. Sukně je v podstatě jediný trochu pohodlný kus oblečení od pasu dolů, který je použitelný. Vykasáte si ji nad pas a jdete na věc. Ne že by to s kalhotami nešlo, ale kalhoty u kotníků jednak brání úplnému roztažení nohou a za další se dotýkají té extrémně hygienické mísy, což taky nechcete. A papír se tady nepoužívá, u mísy je nějaká mísa, umyvadlo, kterou se umyjete. Zní vám to nehygienicky? Nebojte, správně se to dělá levou rukou, protože pravou jíte. Lepší? Asi zbytečné pokračovat…

Pokud jsem vás odradila od návštěvy Indie, tak čtěte dál, pokud jste tam už byli a popis vám nesedí, taky pokračujte. Pokud stále hledáte, proč to píšu na ero portále, pokračujte, sice není návštěva Indie nic sexy, něco napsat musím, aby mi to tady zveřejnili. :-D
To, co jsem popsala, je praxe levnějších hotelů a hostelů. Levnější znamená okolo dvou set korun za noc. Samozřejmě 5* hotely jsou více méně na úrovni kvality i ceny 3* až 4* evropských hotelů s evropskou toaletou a soukromou sprchou. Hostelů jsem zamlada (nesmějte se) vystřídala vícero, hostely v Indii jsou standartu polní nemocnice za 1. republiky, místy ani to ne, ale je to prostě zážitek, byť Indická nátura vás začne štvát už v letadle. Napadlo mě dát si bindi, to je taková ta tečka mezi obočím, která má mimo jiné světu říkat rodinný stav ženy, červená je vdaná. Ale nejsem si jistá, zda by si mě všímali méně a hlavně zda by mi to jako cizince věřili. A teď ten slíbený zážitek. V Indii se píše devanágárí, to je něco jako naše latinka či ruská azbuka, pro čtecí komfort bych to přirovnala v čínskému rozsypanému čaji, ale je to úplně něco jiného. Nejen že nepoznáte, kde je vchod a kde východ, nepoznáte ani názvy stanic metra či popis sprch a toalet. To jsem vlezla do kuchyně místo na záchod, k pokojské místo na svůj pokoj a mohla bych pokračovat… To jsem třeba vlezla do mužských sprch, kde taky neznaly závěsy a podobně mi italský turista vlezl do dámských sprch, protože proč tam kreslit panáčky. To je, myslím si, ještě pochopitelné. V hostelu jsem byla jen jednu noc, myslím, že z mimo Asijských zemí jsme tam byli jen čtyři, soudím dle barvy pleti, nejsem schopna posoudit, zda zbytek byli Indové nebo třeba Nepálci, nepoznám to. Indové jsou zvědavý a dotěrný národ, kde se rozšířily smartphony, což považuji za bizár, že má každý mobil, ale málokdo splachovací záchod. Něco jako GDPR v tomto státu neexistuje. Ani právo na soukromí, ať už psané či morální. Že si vás fotí na ulici se vám chvíli líbí, připadáte si jako celebrita, po půl hodině už je to nepříjemné, od hodiny později se vám otevírá nůž v kapse, ale ok, jiná kultura, jiné zvyky. Dokud jste oblečení, tolerujete to, nic jiného vám ani nezbývá. Když ale banda, jak to říct slušně, Indů, to bude jednou nadávka, otevře dámské sprchy a s mobily v ruce tam fotí, to je prostě pro většinu žen na většině světě něco nepřípustného, v některých krajích snad i na právo šaría? A zde bych to asi ukončila. Ve stručnosti, jde o nejnepříjemnější cestovatelský zážitek ever, měla jsem strach a tak sevřené půlky, že mít tanga, přecvaknula bych je jako kleště drát. Samozřejmě v ten moment se vám vybaví scénář naprosto tragický, zpětně to ale hodnotím tak, že mi ublížit nechtěli, že byly „jen“ zvědaví, snad chtěli vidět nahou bělošku, nevím. Bohužel jsem tam byla sama. Zvýšila jsem hlas, začala bouřlivě gestikulovat a zahnala je.

Na závěr jen dodám, že je Indie opravdu zážitek, krásné památky, nezapomenutelná atmosféra a velmi chutná kuchyně, pokud se nějak domluvíte, ale doporučuji se držet v civilizovaných částech města a hlavně nepít jejich vodu, jen balenou (bacha na led v nápojích), jinak vyzkoušíte trubku v zemi s průjmem, což jsem nezažila, ale slyšela z vyprávění a stačilo.