Písklata a hadi

Seděla sama, spoře oděná, v tureckém sedu, broskev o-tevřená. Pískala na flétnu a hady lákala. Syčeli okolo, syčeli hlasitě, nevěděli, zda chce jít na kutě.
Masku svou, medůzy, hrdě si nosila, málem si celý bar, tou hudbou, postupně, opila.
Tekla jí broskvička, telka jí radostí, viděla své hady jak syčí radostí. Syčeli hlasitě, chtěli ji utěšit, broskvička plakala, chtěla si ulevit.
Had si však nedal říct, hranici překročil, s úsměvem, za broskví, se plazil.
Dosáhl svého, prostě tam vniknul, neptal se, věděl že, bude mít radost, že trochu si stříknul.