Od Martina

Neupraveno.Věkový rozdíl 26 let.


Po mnoha mesicich, kdyz uz je to asi promlcene, ale Mii to stale nejspise vrta hlavou, zkusim odpovedet. Miu uz znam delsi dobu. Byvala mou oblibenou masturbacni predstavou, jak uz to u nactiletych byva. Kdyz jsem nahodou na ni zde narazil, nezavahal jsem a kontaktoval ji. Prvne jsme si psali a pozdeji volali. Ano, bylo to dost casto a az zde se dozvidam, ze to Mii asi i vadilo, i kdyz jsme si meli toho hodne co rict. Byl jsem jak u vytrzeni, kdyz mi napsala a ja se ji snazil horlive odepsat.

Ne vzdy jsem stihal na vse odepisovat, protoze jeji datlovani na klavesnici je opravdu rychle, zatim co ja, s ubohym dotykacem, to moc nezvladal. Proto bylo snazsi si volat. Po pismenkach byla konverzace neuplna, protoze jsem, vzhledem k jejimu zminenemu tempu, nestihal na vse odpovidat. Priznavam, ze bylo fajn mluvit s nekym, kdo vam rozumi a sdili ruzne nazory a je roztomile k nezastaveni, kdyz se rozmluvi. Citil jsem mezi nami nejake souzneni a v te dobe to byl pocit k nezapalceni. Kdyz jsme se prve sesli, bylo to u ni v praci. Nic moc jsem si od toho nesliboval. A to i pres to, jake cunacinky jsme si do telefonu vykladali.

No, o tom co se stalo, si nakonec muzete vsichni precist zde, na blogu. A to je asi hlavni duvod, proc jsem se prestal ozyvat. Kdyz jsem i ja zacal cist o nasich prozitcich, najednou ze vseho toho soukromeho a intimniho prozitku, vzesela verejna short-story. O takovou vec jsem nestal a do ted vlastne nestojim. Stal jsem pred rozhodnutim, jestli to mam Mii rict nebo ne. V jedne z nasich duvernych chvilek se mi sverila, ze jsem ji nabil energii, ktera ji umoznuje znovu psat a to tak, ze ji to bavi a dela stastnou. V tu chvili jsem nevedel jak jednat. Rict ji: ,,Sorry, ale me se tohle nelibi", by bylo asi z meho hlediska na miste. Ale tim bych ji zase pripravil o to, co ji dela stastnou.

Nemyslim si, ze by Mia tady psala neco, co by mne mohlo nejak urazit, nebo poskodit. Me samotnemu se jeji psani libi. Ale ty chvilky, ktere jsme spolu stravili, meli patrit jen nam. Diky tomu, ze je zde uverejnila a ja ji nerekl, ze mi to je proti srsti, to vsechno nabralo jiny smer, ktery me postavil pred dalsi rozhodnuti. Utnout to.

V te dobe jsem se bal, ze jeji city jsou ke mne duvernejsi, nez sama priznavala (Jo! Honim si ted triko! - City nemyslim lasku, ale neco, co bylo hlubsiho nez jsem citil ja k ni) a prislo mi, ze jedina cesta ven, je byt za toho: zbabelce, hajzla, mamanka, dusevne nevyzraleho triaadvacetileteho, atd... Vedel jsem, ze tohle Mii v nejakem smeru ublizi, ale ne na dlouho a ne tak, jako kdyz by jsme to nechali dojit dal. Mozna jsem se plet, ale riskovat jsem to nechtel.

Mio: Omlouvam se ti, ze jsem nebyl uprimny a nehledal nejakou jinou moznost. Sama z casti vis, co se okolo me delo. Nerikam ze me to ma omlouvat, ale v te dobe jsem premyslel v nizsich perspektivach nez ted. Neozyvat se, byla ta nejkratsi cesta k tomu, aby to skoncilo bez hlubsich sramu. Ale kdo vi, treba se pletu. Zpetne si uvedomuji, ze jsem se mohl zachovat jinak. Vic ti k tomu ale mohu rict osobne, pokud budes chtit. Kazdopadne chut do psani ti zustala, to rad vidim.

A vsem ostatnim: Kazdy si v tomto textu najde co chce. Nevim, zda-li se mi vubec povedlo alespon trochu nastinit sve pohnutky. Jestli me odsoudite nebo ne, to je na vas. Vahal jsem, jestli vysvetleni napsat Mii do zprav, nebo zde. Velky kus naseho soukromi ( i pres castecnou anonymitu), je soucasti techto short-story textu, ktere jste si mnozi z Vas precetli. A i pres to, jak se mi verejna publikace svych niternich myslenek a prozitku prici, si myslim, ze odpovedet zde-verejne, je prihodne zakonceni. Treba ze uz to po tech mesicich postrada smysl...

Ps: poskrabana zada ci znamenko, je to posledni, co by mi vadilo. ;-)