Striptýz v autobuse

Dnes jsem byla donucena jet autobusem, protože se mi včera opět vy**, opět se na mě vykašlal můj osobní dopravní prostředek a jak jsem tam tak seděla, přistoupil frajer, který měl v kapse bundy buď kartičku na autobus nebo platební kartu, v každém případě se mu pokazil zip a nedokázal to otevřít, takže musel přikládat skrz bundu.

To znám, mě osobně se to stalo jen jednou a to v zahraničí, kdy jsem v kapse měla zavřený půjčený dozimetr a zip ne a ne otevřít. Tenkrát jsem proklínala výrobce bundy, který provedl opravdu kvalitní práci, nicméně po snad půlhodině se mi holýma rukama podařilo kapsu roztrhnout a předražené měřidlo vysvobodit.

To ale není nic oproti komediálnímu vystoupení mé dobré kamarádky, se kterou jsme vyrazily vloni na podzim, kdy byly takové ty letní teploty, pařit. Co dneska potřebujete do klubu? No úplně teoreticky nic, když zůstane doma někdo, komu se dozvoníte, když jste ve věku jako my a občanku po vás opravdu nikdo nevyžaduje a když za vás kluci platí pití… Jasně že vtip! I já nosím nerada psaníčka, houby se do toho vejde, blbě se s tím tančí a člověk aby neustále hlídal, kdo mu ho vykrádá či kdo ho rovnou celé sebral. A tak se nějak stalo, že kámoška vyrazila bez! Bez kabelky… Mobil v ruce a platební kartu možná ještě s něčím v kapse v mini pouzdrových šatech s mini kapsičkou tak na jeden klíček, případně platební kartu nebo šprčky. Do té doby jsem jí to malinko záviděla, nikde jsem se totiž s takovými šaty v takovém střihu s kapsičkou ještě nesetkala. Domluva byla jasná, tam platí cestu ona a zpět nás veze můj manžel, abychom si byly kvit.

K autobusové zastávce se blíží autobus a my jako dámy nastupujeme, čímž elegance končí. V našich „moderních“ autobusech lze už nějaký ten pátek platit i platebními kartami. Kamarádka zatáhne za mikroskopický zip, jaký konec konců u sukní a šatů někdy bývá a nic. Normální věc, když se vám pod zip dostane látka nebo vlasy, jste nahraní. Karta ne a ne vysvobodit. Jasně že jsem mohla zaplatit já, ale od toho jsou kamarádi, aby vás v tom nechali pořádně vymáchat, no ne? „Nezdržuj,“ prudila jsem ji. Sice střízlivé, ale už v předmejdanové náladě jsme se tomu samo sebou tlemily a upoutaly pozornost všech. Řidič byl pohodář a čekal, co bude. Terminál v úrovni mých prsou, u kterého musíte tu kartu asi 5 vteřin držet, jinak platba neproběhne. Uběhlo asi 10 trapných vteřin, ukazatel zpoždění přičítal drahé vteřinky a kapsička se ne a ne otevřít. Jenže rozkaz zněl jasně, je třeba zaplatit kartou. Karta v šatech, naštěstí kamarádka je docela vysoká a tak není třeba kartu dopravit do výšky prsou, ale asi jen lehce nad pupíku. Vzala tedy kartu i s šaty, vykasala si je do požadované výše, přimáčkla se ke dvířkům řidiče a kartu statečně dopravila ke čtečce a provedla platbu. Všem spadla brada. Upravila se, sebrala jízdenku a naprosto to zabila větou: „No co, můj klín stejně už viděli všichni.“ „No tvl, já tu holku neznám!!!“ šlo mi v hlavě.

Jsem přesvědčená, že nikdo v tom autobuse nevěřil a doposud nevěří, že jsme byly bez drog a alkoholu. Dorazily jsme statečně a užily si to… řekněme, že jsme těch náctiletým husičkám ukázaly, jak se paří! :-D A ano, její klín skutečně viděli všichni i v tom baru, ono totiž když tančíte na baru, dolů to moc důstojně nejde. Nebyla jsem o moc šikovnější… Až se vám pokazí zip na čemkoliv, vzpomeňte si na nás a věřte, nejste v tom sami!!!