Ženy

My muži jsme, vždycky budeme jako malé děti a ženy nás budou vychovávat. Protože jen ženy jsou královnami našich vesmírů, bezchybně detekují naše lži, jsou ztělesněním našich výčitek a snů.

Jen ženy ví, jak na nás, uvaří nám, vyskládají košile do skříně, potěší nás, nebo nám nasekají.

My muži nikdy nedospějeme. Ženy nám to pořád říkají, ale přitom a to je zajímavé zjištění, ve skrytu svých duší od nás očekávají opak. Chtějí nás mít velké a silné.

Ale potřebují nás malé.

Se svými kamarádkami u kafe si pak povídají o tom:

Že milenci jsou fajn, taky zbytečná zátěž na píču.
Že koukáme na cizí zadky.
Že nám nebudou brát Plzeň.
Že už nám nikdy nesáhnou na naše hračky, na naše auta, motorky, nebo milenky a na just nám hned zítra koupí permanentku do bordelu a litý sedmnáctipalcový ráfky obutý v nových, černých bridžstounech.
Že nám nechaj všechno, co se nám líbí.
Že nám nechaj naše holky a nebudou pátrat po tajemstvích.
A taky že nás nechaj čůrat za pravýho poledne do křoví v parku a nebudou se hloupě ptát, proč jsme to nevydrželi domů.

Nikdy to ale neudělají.

A proč to neudělají?

To jen ženy ví a muži nikdy nepochopí.

Taková je pravda.