Republika Mončesko!

Tak sem na to konečně přišel! Minulej měsíc, že bylo na svatýho Václava volno, podzimní práce pokročily a tak sme si vejbor vodsouhlasili, že zajedem do Monaka za Zlatkou na véču. Vybíral sem, co bysme si jako u Rampoldiho dali a najednou sem uviděl, že maj svatomartinskou husu! No prosím a to na svatýho Václava! Rači sem tam zavolal a představte si,
voni tam maj tu husu každej den a né jako u nás jen jednou do roka a eště ani to, až zrušej stravenky, není teďky jistý!


To už je ale trocha moc! Zlatku v tom Monaku můžou vidět taky každej den a to jak se vopaluje jen tak, jak to máme všici muský rádi. U nás ji vidíme, co vláda všecko seškrtala, na Amíkách tak jednou za čtvrt roka a to ani né všecky galérky! Eště, že za ní vobčas zajedem a pošmáknem si! K Rampoldimu s ní chodíme děsně rádi. Maj tam kolem stěn lavice, jak u nás v hospodě,
akorát že ty naše sou smrkový, lezou z nich leta a sou vypadaný suky a tak to nejni tak pohodlný, dežto Rampoldi je má polstrovaný a jak si tam tak sedneme, celej vejbor, jak v kině a Zlatka se uvelebí na štokrle naproti nám a pak si dá šneky, tak koukáme všeci, jak jí ty šneci. Von je to úplnej vobřad, jak veme šneka s toho stříbrnýho stojánku do stříbrných kleští a pak malinkatou stříbrnou vidličkou toho šneka s tý ulity vytáhne a nese ho vopatrně nad degoldem a vloží na svý rudý rty a na růžovej jazýček a vychutnává
chuť těch bylinek, kerejma je ten šnek vochucenej. V ten vokamžik by chtěl bejt kousek každýho z nás aspoň chvíli tím šnekem.


Ale abych nezabíhal. Tak s tím naším aristokratem sme vo poslední
výstavě bejků domluvili, že až si bude s tím jejich knížetem zase hrát v kasínu,
tak to domluví, že bysme se jako spojily. Teda to jejich knížectví s naší republikou.
Že si to dá do volebního programu tý jejich strany. Jak tam kopou ten tunel Blanka, tak by se to přemenovalo na Zlatka a vyměřilo by se to rovnou do Monaka. Všude píšou, že u nás máme ty nejschopnější tuneláře na světě, tak ať se vokážou, dříve než
vodjedou pracovat na Sejšily.

Konečně budem mít svoje móře! Bude se tam jezdit metrem, aspoň ta oupen karta k něčemu bude! Bude to přeci krásnej pocit, jak si člověk stoupne Na Florenci na nástupiště s báglama,
lehátkem a slunečníkem a v dálce v tý tmě bude vidět jasně zářit malej modrej kroužek - druhej konec republiky! Knížecí Republika Mončesko!
Modrá vobloha a móře a v písku se blejská Zlatíčko a každej budem mít jachtu, jako v jinejch evropskejch rodinách! A vokolo na kopcích se pasou fialový krávy a pečená husa každej den a budem mít vůbec všecko, co nám tady eště chybí…