Ehm?

Pořád čtu o tom, jak ve vztazích chybí komunikace, upřímnost a podobný bláboly. Ale kdo má odvahu být opravdu upřímný? Upřímně jsem řekl cizí ženský, že mě nezajímá a byl jsem označen za nejhoršího zmrda a že si prý nevážím žen. Jako proč? To že mě nezajímá je čistě můj problém, že jsem jí to upřímně řekl, za to by měla být spíš ráda, nebo ne?

A teď si představte, že máte vážný vztah. Bydlíte ve společném bytě, máte společný děti a tak. Pak si s partnerkou (partnerem) sedněte ke stolu a řekněte jí(mu) co se vám nelíbí. Ve většině případů budete označeni vy za špatného. I cizí baba se dokáže urazit, takže ta vaše nebude výjimkou.

Ale zajímá mě proč? Proč lidé chtějí slyšet i to, co slyšet nechtějí? Upřímnost není vždy fajn, ale vůbec to nemusí znamenat to, že někoho nemáme rádi.