Amatér randí s amatérkou

Znáš ten pocit? Vidíš červenej nick a hned jdeš psát soukromou zprávu. „Ahojík“ a nebo „Ahoj, jak se máš?“, „Co děláš“? Pokud máš jen trošku úspěch v tý záplavě zpráv od jiných chlapů, který ona denně dostává, tak ti odpoví. Snažíš se navodit příjemnou atmosféru, občas prohodíš nějakej přiblblej fóreček a říkáš si, jak je fajn ji pobavit (aniž bys viděl a nebo jen věděl, jak se ona na druhém konci tváří, či co si myslí). Pokračuješ ve stejnym duchu konverzace dál a dál, den za dnem až do chvíle kdy máš pocit, že ty zprávy chladnou. Sám už nevíš, co napsat a v tu chvíli tě to napadne! Aha? Co jí takhle pozvat na schůzku? Vždyť už jen z toho, že ti odpověděla na první zprávu ti tak trošku brnklo v cvrčku. Jdeš na věc. Žádný okolky kolem, nebereš si servítky a prostě si napíšeš o real schůzku. Nemůžeš tomu uvěřit! Ona souhlasila?! Teď jen dopiluješ čas a místo, v hlavě už přemejšlíš, jak jí vohneš u první dopravní značky, protože se s tebou bojí jít někam na procházku do přírody (protože má rozum). Jste domluvený. Jasně a zřetelně. Patnáctýho (to máš po vejplatě), cukrárna v centru. Jelikož seš trouba, nevyžádal sis fotku a tak ani nevíš, jak vypadá. Ale podařilo se ti z ní vytáhnout (šikulko), že měří sto šedesát pět centimetrů a váží osmdesát pět kilo.

Už stojíš u východu ze svýho bytu voháklej do svý otrhaný teplákovky a říkáš si, že jsi strašně sexy a jistě jí tím zaujmeš (zaujmeš, na to se spolehni, ale ne tak, jak ty si myslíš). Abych nezapomněl, v pravý ruce držíš co? Pugét růží? Ale kdeže. V pravý ruce máš digitální váhu a v levý metr. Nějak jí přece poznat musíš, ne? Už vycházíš ze dveří, tak si to pojďme shrnout. Otrhaná teplákovka, řekněme, fialový barvy? Je dost výrazná a tak tě nepřehlídne. Na nohách máš samozřejmě vytahaný ponožky a pantofle, který dodaj tvýmu stylu ten pravý šmrnc. Jak zamykáš dveře uvědomíš si, jak se ta váha s tím metrem špatně nese a tak to vyhodíš do popelnice. Ale pozor! Nezapomeň to zadělat letákama, který čouhaj ze schránky, jinak ti maminka vynadá, že jsi vyhodil její hodo-bóžo váhu. Svůj swag promítneš i v chůzi. Co na tom, že někteří říkají, že vypadáš, jak kdyby jsi byl po mozkový obrně. Je to sakra tvůj styl a za tím si stojíš. Tak fajn, už se to blíží, cukrárna je za rohem a v tu chvíli se ti začne kouřit až z mozku. Nekecam, fakt! Protoč svoje oční bulvy a podívej se. Šrotuje ti to v hlavě a přemýšlíš nad tou schůzkou a v tu chvíli ti to dochází. Ona tam nejspíš bude! Reálná! To už nejsou písmenka. Před tebou nebude monitor tvýho počítače. Bude tam ona. Bude sedět a bude mluvit. Bude se ptát na spoustu otázek, ale co jí máš vlastně říkat? To není jako když sedíš na svý židli (nejspíš s kalhotama u kotníků) a vymýšlíš půlhodiny co jí napíšeš. Teď tam sakra bude živá, hmatatelná. A najednou přichází tvoje životní rozhodnutí. Otočíš se a odcházíš. Odcházíš domu. Přecejen když ti napíše abys odpálil, na to jsi už zvyklej, ale aby ti to někdo řekl do očí? Na to fakt nemáš náturu. Víš, že bys to nezvládl, možná by ses i rozbrečel, protože tě odmítla. Ona! Jak si to může dovolit? Vždyť ona není nic! Určitě je tlustá jako všechny ostatní, na tváři má hnusnou pihu a pozor! Tohle jsi určitě nevěděl a já ti to řeknu s naprostou jistotou! Každý prso má jinak velký! Je to určitě hybrid! Utíkej se zamknout domu do svýho bezpečnýho pokojíčku, který ozařuje jen světlo tvýho monitoru! Tam jsi v bezpečí! Tam na tebe žádná taková Reptiliánka nemůže.

Znáš ten pocit? Já ne. Já jsem totiž férovej chlap.

Tak! A teď vážně chlapci. Stydím se za to, že jsem muž. Když neustále a za všech směrů slýchám, jak se „muži“ chovají k ženám. Že napíší, o reálně setkání a pak na něj ani nepřijdou? Čeho se bojíte? Odmítnutí? Že řekne „Ne!“? Třeba jste právě promeškali svou jedinou šanci v životě poznat někoho, kdo bude moc fajn. Pokud se bojíte toho, jak vypadáte, pak jste hlupáci. Ani já nejsem žádný krasavec. Holt jsem se nepovedl a co? Myslíte, že to změním? Ne. Takovou plastiku, která by mě vylepšila ještě nevynalezli. I já jsem často slyšel odmítnutí a myslíte, že jsem se z toho zhroutil? Ne a s klidem můžu říct, že jsem se NIKDY nezhroutil. Prostě jsem to vzal tak, jak to je. Pokud jdu na setkání s nějakým očekáváním (a nikdy to není sex) a mé očekávání není naplněno, alespoň je to fajn odpoledne s fajn člověkem. Ještě nikdy se mi nestalo, že by dotyčná odešla hned ze schůzky. Naopak. Mnohdy se to protáhlo i na několik hodin. Můj rekord byl asi šestnáct hodin. Nějak rychle ten čas utíkal. Ale to podstatné, co chci říct je to, že jsem se naučil žít s tím, jak vypadám a nemám problém se bavit s kýmkoli o čemkoli. Nemám problém s tím, když mě žena odmítne. Stává se to a stávat se to bude. Stejně tak jako vy odmítnete ženu, i ona má právo odmítnout vás, pokud se jí nelíbíte. Proto nebuďte hrubijáni. Vidíte-li ženu, která není podle vašich představ, protože vy máte rádi vyzábliny, nepište jí, že je tlustá. Někdo jiný zase miluje ženy, které je za co chytit a které při objetí nezlomí vedví. Každá žena má své plusy a mínusy. Stejně jako vy.

Další věc, která mě neskutečně zaráží, až téměř uráží je to, že si myslíte, že každá žena je jen matrace, na které se můžete vyřádit. Jasně, všichni víme, na jaké jsme stránce, ale to pořád musíte myslet jen tou bambulkou? Myslíte si, že každá žena je zvědavá na to, až jí ho pošlete? Lingam je téměř každý stejný, ženy jich viděly a nebo mohou vidět statisíce na internetu, proč by měly chtít vidět zrovna ten váš? Zamysleli jste se někdy nad tím? Není třeba lepší potěšit ženu jinak? Popřát jí krásné ráno, ať má krásný den... je tolik krásných slov, které můžete ženě poslat a potěšit jí. Další věc, úzce spojená s tímto je ta, že když už dorazíte na schůzku, jste tam jen za účelem pohlavního uspokojení. Navíc jen toho svého. Sobci! Zastavte na chvíli své myšlenkové pochody a úplně v klidu a nezávazně si se ženou povídejte. Uvidíte, že se dozvíte spoustu skvělých věcí o té, která tam s vámi právě je. Užijte si ten čas. Nikdy nevíte, jak bude dlouhý a zda se bude někdy opakovat. Tím se dostáváme k tomu, co jsem psal výše. Právě teď sedíte v kavárně, cukrárně... s někým, kdo je třeba moc fajn a možná z toho nebude vztah na celý život, ale může vzniknout pevné pouto přátelství a přátel, těch dobrých není nikdy dost. Když tady čtu, že muž dorazil na setkání a svým klínem narážel do stolu a snažil se ženu přemluvit k tomu, aby mu udělala matraci. Je to nechutné. Navíc když ho odmítla, urazil se a byl naštvaný. Nedivím se jí. Člověk, kterého ani nezná se jí snaží vnutit do poslete. Bůh ví, jakou exotiku si pěstoval ve svém klínu. Možná i proto narážel do toho stolu. Třeba ho to svědilo natolik, že se to nedalo vydržet?

Ženy, nedávejte se! Muži, vzpamatujte se!

Na závěr bych vás rád poprosil, všechny, kdo dočetli až sem, což mnoho mužů asi nebude, aby mi zanechali svůj komentář. Zajímají mě vaše zkušenosti s randěním. Ať už z tohoto webu, tak i z jiných. Stalo se vám něco podobného? Jaká byla vaše reakce?

Všechny komentáře si poctivě přečtu a jsem zvědav na vaše zkušenosti.