Hudba vzpomínek

Z nostalgie jsem si nahrál hudbu, kterou jsem v průběhu života poslouchal a dokonce na ní i zapomněl. Byl to hodně dlouhý playlist.

Ani nevím proč, ale podvědomě jsem si vybíral hudbu, ke které jsem měl nějaký silný a nebo nezapomenutelný zážitek, který se mi vryl do paměti.

Některé písničky mě vracely do mladí, do dob mladistvé bezstarostnosti. Některé písničky mám spojené s těžkým obdobím života, jiné jsou vzpomínkou na určité osoby. Protože ten seznam byl hodně dlouhý, tak jsem tu hudbu poslouchal v autě, večer před spaním. Některou jsem si pouštěl jen ke spaní a jinou k práci na střeleckém speciálu, na kterém dělám už několik měsíců a nejsem schopný to dodělat.

U jednoho alba jsem byl zase ten mladý a nezkrotný jelen, co se prohání na skateboardu jen v trenkách za letní prázdninové noci po ulici. Při jiné písničce jsem se vezl svým milovaným kitcarem, co odpočívá na vrakovišti. Hned se mi vybavila ta vůně ricinu z výfuku a nezapomenutelný zvuk klokotajici vačky a dunivý zvuk volnoběhu. Ostře řezavý kovový zvuk nerezového výfuku a svodů 4-2-1 při prošlápnutí plynu, když jsem si dělal legraci z rajd, když stály za autem a prohnal jsem je výfukem a silonky jim ošlehly plameny. Rajdy vlhly na zadním sedadle a hudba hrála. A dnes ty vysavače s turbem, nemají ani zvuk, ani duši. Na zadních sedadlech se pichat nedá. Jdu po ulici a něco mě málem zajede. Projíždí hvězdné války bio eko elektro. Pamatuji dobu, kdy jsme se sjížděli na benzinkách a duněly wofery a rozhodně jsme netrávili hodiny čekáním na dobití popelnice, co nemá ani duši. Při další jsem jenom tak ležel u babičky na zahradě pod třešní a cpal se třešněmi k prasknutí. Dalo by se říct, že mi proběhl celý život před očima.

Nebo, co takový můj první diskman, když jsem si to pálil alejí na staré Zetce k lomu na večerní koupání a kamarádka mě objímala kolem hrudníku a hlavu měla položenou na mých zádech. Já měl v uchu jedno sluchátko a ona druhé. Ani jsem nepotřeboval gumu v plavkách, aby mi nepadaly.

Člověk si uvědomí jak roky rychle letí. Říkáte si, že přeci tenhle okamžik nemůže nikdy skončit. Jak bych mohl zapomenout na mladou holku, kterou jsem nemusel oblbovat zašukacím vzkazem a psát ji kraviny o tom, kde ji hodím do kopřiv a na kolik způsobu jí ojedu? Stačilo ji pohladit po tváři a věděl jsem, co ke mně cítí. Její pohled byl jako pohled do její duše. Takhle se budeme bavit na vždy, říkali jsme si. A už ani ona dnes nežije, zůstala po ji jen díra v srdci, která se nedala zaplnit vším chlastem světa.

Tahle obyčejná normálnost z mládí mi chybí. Absence pojebanych a předražených telefonů, do kterých každý čumí jak vysmahlá fetka na lajnu.

Sorry jako, jsem už asi starej boomer.

V návaznosti na tuto hořkou zkušenost musím konstatovat, že v životě nelituji nejvíc toho, co jsem udělal, ale toho, co jsem neudělal a už nebudu mít nikdy možnost to udělat.

Říkáte si, že přeci nikdy nezapomenu tak jasný úplněk za polární noci, kdy se jeho paprsky odrážely na sněhových vločkách jako diamanty. Bohužel, člověk ví, že se to stalo, ale vzpomínka zůstává jen matná.

Na jedné dlouhé cestě jsem se dostal ke skladbám, které ve mně vyvolávaly silné emoce. Byly spojené s ženami, které mi prošly životem. Postupem času jsem si uvědomil, že každou ženu mám spojenou s nějakou písní. Kdybych řekl jméno, tak bych ke každé řekl název skladby, se kterou jí mám spojenou.

Dalo by se říct, že tohle poslouchání hudby, mě vrací do doby, jako bych se vrátil v čase a prožíval to znovu a znovu s každým poslechem. Bohužel, ani, kdybych si tu písničku stokrát přehrál, která nám tenkrát hrála z diskmanu, tak se ty modré oči nikdy nevrátí a nepodávají se na mě tím pohledem. Leda už jen v mých snech, nebo v jiném životě.

Jaký je z toho závěr? Že bylo lepší venčit psa, než na něco vzpomínat a sypat si sůl do ran. Všechny ty ženy a běhny, mi proletěly životem a zanechaly jen hluboké rány a ten pes byl pořád se mnou.

Chcete si koupit lásku? Kupte si psa.

I když můžu říct, že mám v podstatě až na pár výjimek pozitivní vzpomínky jen na toho psa, který už taky nežije, tak asi člověk nemá litovat i těch špatných, které člověka formují do budoucna. Nakonec jsou všechny křivdy odpuštěny, některé narovnány a ty jizvy, které zůstaly příliš hluboko....

Tak to už je zase jiný příběh.