Můj anděli, děkuji

Stává se mi to pořád a kdybych si paměť nekazil neustálým flámováním, sledováním dámských zadků na ulicích a sněním o sexu s motorkářkou, mohl bych se vrátit v čase, zpátky na začátek a uvědomit si, že se mi to stane zas:)

Přiznávám se, že občas na svý pouti špatně odbočím a pak se divím, že ta překrásná holčina v minisukni, kterou potkám s manželkou v Globusu při nákupu na slavnostní víkend je ta sexy mladá rajda z fakturačního, kterou jsem včera osahával v parku po školení, na kterém jsem ale vlastně vůbec nebyl. Potím se až na zadku, bojím se, aby se to neprofláklo, protože teď se to fakt nehodí a najednou cítím, jak mě cosi táhne zpátky. První, co mě napadne, že je to ten rajdy přítel, co dělá trenéra ve fitku na předměstí a chce mi dát do držky za to, že jsem mu ojel jeho životní lásku. Naštěstí to není on. Je to tvá andělská ruka. Zas mi ukazuješ cestu, ten správný směr, kterým se asi nikdy nenaučím jít.

Děkuji ti anděli můj. Máš se mnou krutou šichtu, asi jsi na andělský škole hodně zlobil, proto mi tě dali za trest. Nebo možná ne, možná jsi byl třídní premiant a možná věděli, že jsi ten jediný a pravý pro mě. Že jedině ty se mnou můžeš stále být v ten správný čas, v té správné chvíli, v okamžicích mých temmnot, v mých radostech, nebo strastech.

Jsi můj přítel, strážce mých věčných průšvihů, myšlenek i činů. Poznám tě někdy osobně? Že bychom sbalili tu průvodčí, co s námi včera jela vlakem a ukázala nám ty její přenádherný kozy víc, než bylo zdrávo? Já vím, zas si z tebe dělám prdel. Promiň, vím, že to nemáš rád.

Máš v sobě sílu měnit mi život. Jen ty a Bůh víte proč.

Díky tobě nejdu životem sám, setkávám se s lidmi, na které se najednou dívám jinak. Poznávám a rozeznávám ty důležité a věřím. Věřím v lidi, v tebe, v někoho, kdo každej den do obrovský nebeský škatule pořád dokola sbírá to, co jsem udělal a udělat neměl.

Jsem šťastnej anděli, že mi tě přidělili, že jsi se mnou, že jsi trpělivý v každém okamžiku mého žití, že se tím bordelem, který občas na tom světě nejen sobě páchám, nebrodím sám.

S hlavou skloněnou, mezi rty nasávám nahá orosená netopýří křídla a prosím tě, teď mě zpátky netahej;-)

Díky, vím, žes pochopil,

Tvůj Petr.