Vlaková story

Toho rána bylo vše jako obvykle. Dojel jsem k nádraží a cestou k vlaku jsem zkontroloval volná místa. Část míst lze expresně rezervovat online i z vlaku, to pak nevíte, kdo vás kde zvedne ze sedadla. Zbytek (cca 50%) se uzamyká v předstihu a člověk si múže vybrat vagón, kde je nejvíc volných míst pro cestující bez místenky.

Překvapilo mne, že vlak táhne 11 vagónů místo obvyklých 8. Ty přidané nebyly v rezervačním systému vůbec vidět. Nastoupil jsem a šel dozadu. Krása! Teplota příjemná a nikde nikdo, kupé sám pro sebe.

Zanedlouho přišla průvodčí a její první věta zněla "Jak jste se sem dostal??" Na to já "Normálně, dveřma, prošel jsem přes dva vagóny." Pak jsem se dozvěděl, že stejnou cestou musím i zpátky, protoźe nástupní dveře vagonu jsou zamčené, ale prúchody zůstanou otevřené, a že můžu zůstat kde jsem.

Poslední úsek cesty z Kolína do Prahy trvá lehce přes půl hodiny. V hlavě mi naskočila myšlenka, co asi bude dělat průvodčí po zbytek cesty, až zkontroluje pasažéry, kteří přistoupili v Kolíně. A jestli třeba nepůjde z nudy dozadu, za mnou na kus řeči. Paní průvodčí byla dlouhovlasá blondýna zhruba stejného věku jako já, takže bychom určitě našli společné téma.

Pět, deset minut jízdy, průvodčí nikde. Hm, máš bujnou fantazii, jasně že nepřijde, neumí číst myšlenky nebo nejsi její typ. Ale moje představivost už jela na plné obrátky. Zatáhl jsem záclony do uličky i na oknech a zamkl dveře. Našel jsem si fajn video, stáhnul kalhoty na zem a péro vytáhl pod nohavičkou trenclí, pochystal kapesníčky. Bylo mi jasné, že tahle akce moc času nezabere :) Zvuk jsem měl do sluchátek přes BT, takźe žádné "ach, och" se prázdným vagónem nerozléhalo.

Čuráka v ruce, už budu! Najednou se za záclonou objevil stín. Co to? Přeci průvodčí ví, že tady jsem já, už mě zkontrolovala, tak o co jde? Hm, třeba myslí, že jsem vystoupil v Kolíně, a na mém místě je už teď někdo jiný, a chce se o tom přesvědčit. Nééé!!! Lomcování dveřmi, po pár vteřinách bere klíč, otevírá dveře, rozhrnuje záclonu. Já stříkám do připraveného ubrousku, perfektní načasování, nešlo to už zastavit. Ona: "Jejda, pardon!", zatáhla, zamkla. Já pro sebe "Dobrý to bylo, trochu ostuda, ale to nevadí."

Můj sen o sexu ve vlaku tak zůstal nenaplněn, i tak jsem si odnesl nezapomenutelný zážitek z cesty do práce.