Vyznání

Musím se Vám k něčemu přiznat. Narazil jsem tu na úžasnou bytost a nedovedu své city dále skrývat.

Jsem všechno o čem píše. Dokonale splňuji všechny její požadavky. Dokonce nejsem ani rozvedený.

Neodvažuji se jí to však říci zpříma. Proto vyznávám jí takto svojí platonickou lásku.

Snad jedinou vadu mám. Chybí mi půl cenťáku na ocásku.

Leč nemohou si dopomoci. Stojí mi z ní ve dne v noci.

Její prsa dávají mi tušit slast, její klín bude jisto moje past.

Padám do mdlob z jejích slov, topím se do jejích blogovloh.

Dráždí mě a nenechává v klidu. Chrlí oheň, jiní cítí síru.

Mě však vábí její žhavé feromony, je jak džíny za všechny modré bony.

Ručka její bloudí mi pod poklopcem, past sklapla, jsem uvnitř sklopce.

Sedím, čekám... Jsem já hodný pejsek. Rozkousat ji zadek. Jsem to ale hejsek.