Léto s Beátou (about the end)

Napsala mi na papír vzkaz, že mě miluje, natáhla džíny, sedla na motorku a prej „Měj se, brouku“.

Zůstal mi po ní jen zmuchlanej papír a kalhotky zahrabaný hluboko v polštáři. Až pak jsem pochopil, že mě Beáta moc bavila a že bych si měl ten polštář vyměnit. Je už dost proleženej.

Často vzpomínám na léto s Beátou. Na tu divadelní hru, které jsem měl už tenkrát zatleskat v půlce, zvednout se a odejít do šatny pro kabát.

Na nebi už nesvítí hvězdy, už se není po čem toulat. Šlapu do sraček a pod smradlavou botou drtím tisíce kočičích hlav.

Hrabu se v tom. Přestal jsem ji milovat. Nalhávám si. Asi. Vyhazuji všechny její věci. V ruce otáčím krabičku s kondomy. Jeden chybí a já vím proč. Možná i ona věděla, proto to „Měj se, brouku“. Možná proto práskla do koní.

Nejraději bych prožil léto s Beátou znovu. Znovu od začátku a bez chyb. Mám si ty prokletý šprcky nechat? Mohly by se hodit a je mi líto je vyhodit. Škoda uvažovat.

…

„Vydrž,“ poprosila mě tenkrát, spiklenecky mrkla okem a odjela koupit do jindřicháče lubrikační gel.

„Jaký?“ zeptal se jí prodavač, vyjmenoval asi tak třicet různých druhů a svádivým zrakem zrentgenoval jejího čerstvě zařízlýho, džínovýho sexy netopejra.

„Anální.“

„A příchuť?“

„Cože ty vole?“

„No jestli kávu, meloun, třešeň, kokos...“

„Kokos ne!“

„Oukej“

Ten melounový gel jsem taky našel. Byl na skříni, zapadanej prachem a tvářil se, že mu je všechno u zadku.

Měl bych se tvářit stejně. Měl bych mít všechno u prdele, sebrat všechny ty igelitky narvaný vzpomínkama a šlehnout s nima na dno popelnice. Ať si tam chcípnou, ať se udusí!

Už žádná nostalgie.

Měj se.

Končím.

(smajl)