Randění bez filtru

To je jeden instagramovej profil a jedna epizoda Šimrání s Markétou. Konkrétně ta s pořadovým číslem 128. Je fakt výživná a holky se tam baví naprosto otevřeně. Sice jsem se k napsání blogu dostal až po měsíci, ale ty hlavní body, o kterých jsem se chtěl rozepsat, ty jsem doufám nezapomněl, tak pojďme na to.

Nepatřím mezi skupinu lidí (mužů zejména), kteří mají tendenci ženy někam škatulkovat a nebo říkat, dřív to bylo takhle a ženy, které se chovají jinak, jsou takové nebo makové. Nechť se ženy chovají jak chtějí, konečně (ještě tam teda nejsme). Nicméně se svobodou přichází ruku v ruce odpovědnost. Nebo taky akce vyvolává reakci. Takže pokud holka loví, ráda šuká, tak se s většinou mužů nedostane ani pod obal, který každej máme. A tam nastává ten problém. Muži se jí pak už neozvou. Nikol má ráda sex, ale chtěla by i něco víc. Jenže cesta k náklonnosti, lásce, intimitě, důvěře a vzájemnosti vede skrz poznání a prožité okamžiky. A pokud se k ničemu z toho ani nestihne dostat, tak se nesmí divit, že tam kde nic není, tam nic nevznikne.

Před časem jsem se začal scházet s ukrajinskou kolegyní. Upřednostňuju vztah a něco trvalého, pokud tedy se ženou nalezneme společnou řeč. Má sice spoustu problémů, přes které si nejsem jist, zda se společně přeneseme, přesto je mnoho věcí, které mi na ní imponují. Máme podobnej náhled na život, koukáme sice na věci z jiného úhlu, ale vlastně říkáme to samé, jen jinak. Její potřeba setkávání je tedy výrazně nižší než bych volil já (vztah nechce a bojí se ho; navíc není z Prahy), neumím si však představit, že by ji někdo jen tak svedl, nebo by mužovi zahnula. Funguje a přemýšlí naprosto jinak.

Pokud tedy chceme něco trvalého, musíme dát přednost lidské příjemnosti před úlevou pramenící z vlastního chtíče. Muži nemohou mít všechno a ženy se musí smířit s tím, že to platí i pro ně. Minulý a předminulý týden jsem pomáhal kamarádce se stěhováním a její neteř cukrářka má v práci spoustu Ukrajinek. Prozradila mi, že ty ženy mužům naslibovaly hory doly, a pak postupně přebraly otěže. Nakonec mají doma samy hlavní slovo. A ačkoliv mi kolega řekl, že zná spoustu spokojenejch podpantofláků, tak já mám rád věci pevně v rukách, a v podobném režimu žít nikdy nebudu.

Koneckonců náš život je plný různých voleb. Jedna z nich nás čeká v následujících dvouch dnech. Já byl rozhodnut už předtím, nicméně mi je na blití z toho, jak se zavedené strany snaží opičit, a mění své názory ze dne na den potom, co jim vyjde v průzkumu (pochopitelně, reálně v tom parlamentu hlasovaly jinak). A ačkoliv má paměť není taková, jakou bych si přál, tak změnu epidemiologické situace 3x denně, si za Covidu živě pamatuju.