Láska pod Vůlí

Následující text tvoří střípky hlavních myšlenek obsáhlého eseje, napsaného mezi 1919-1922 mistrem Therionem a pojednává o lidské sexualitě a nutnosti jejího přirozeného vyjádření pro blaho každého jednotlivce.

Krátce:
Úplně každý akt může sloužit k dosažení úplně jakéhokoliv cíle, víte-li, jak ustanovit nezbytná spojení.

Dlouze:
Pohlavní pud je jedním z nejvíce usazených výrazů vůle a nesmí se omezovat. Pohlavní akt je svátost Vůle. Profanovat jej je velký přestupek. Veškerý pravý projev pohlavnosti je v souladu se Zákonem Svobody, veškeré její potlačení či zkreslení je s ním v hrubém rozporu.

Sex je fundamentální projev přirozenosti a povahy dané osoby, velké osobnosti jsou vždy pohlavně silné, zdraví každé osoby závisí na svobodném výkonu této funkce. Žádné konkrétní pravidlo není podstatné. Tak je to v souladu s obecným výkladem přírodního Zákona, má tolik pravidel, kolik je jednotlivců. Stačí jen pamatovat, že každý z nás je "údem Těla Božího".

Když to máme, jsme pobízeni k co nejplnější expanzi našich několika přirozeností, se zvláštním důrazem na ty slasti, jež jsou nejen výrazem duše, ale rovněž jí pomáhají dosáhnout toho vyššího rozvinutí onoho výrazu. Láska je poté prostředkem, jímž se zvíře může stát okřídlenou Sfingou, jež ponese člověka nahoru do království bohů.

Zvláštně vehementně proto zapíráme, že by předmětem lásky byl ten hrubý fyziologický objekt, jenž je její pouhou přírodní záminkou. Plození je svátost fyzického obřadu, jímž nově tvoříme sami sebe k obrazu svému, tkáme novou tapisérii těla v romanci naší vlastní duše. Leč Láska je rovněž svátost přepodstatnění (transsubstancie, jako při eucharistii), jejímž prostřednictvím zasvěcujeme naše vlastní duše, je to víno vytržení, jakož i chléb náš každodenní.

Z celého srdce proto velebíme ty formy Lásky, v nichž k žádnému plození nedochází, necháváme se morálně a duchovně inspirovat stimulujícími účinky fyzického zanícení. Zkušenost učí, že takto směřované vášně slouží k zušlechtění a pozvednutí celého bytí daného muže a ženy.

Každý jednotlivec má absolutní a nedotknutelné právo nakládat se svým sexuálním vozidlem (tělesnou schránkou) v souladu s jeho pravou povahou a že se zodpovídá pouze sobě samému. Neměl by však poškozovat sebe sama ani toto své právo, činy, které jsou vůči rovným právům jiného jednotlivce invazivní, jsou implicitně jeho agresí vůči sobě samému. Potlačování přirozeného způsobu naplnění může trvale pokřivit morální charakter, vytvořit mentální problémy, vede k různým deviacím pohlavního pudu a může vést i k utajovaným a nebezpečným neřestem, jež ničí toho, kdo jimi trpí, poněvadž jsou to nepřirozené a umělé aberace. Na druhé straně nemáme žádné právo apriorně zasahovat do jakéhokoliv projevu pohlavního pudu. Každý by měl cestou všech možných zkušeností objevovat rozsah a intenci svého sexuálního universa. Musí se naučit, že všechny cesty jsou stejně královské a že jediná otázka, kterou by si člověk měl klást, je: Která z nich je ta má? Každá hvězda si musí vypočítat svou dráhu sama. Všechno je Vůle, a přece všechno je Nezbytnost. Odchýlit se od dráhy je v konečném důsledku nemožné, pokoušet se odchýlit znamená trpět. Proto je nezbytné, aby každý muž a každá žena a každý jedinec s pohlavím mezi těmito dvěma (every intermediately-sexed individual) měl absolutní svobodu interpretovat a komunikovat své jáství prostřednictvím jakékoliv sexuální praktiky, ať již přímé, či nepřímé, racionální či symbolické, ať již je fyziologicky, legálně, eticky či nábožensky schvalována či nikoliv, za podmínky, že si všechny strany účastnící se aktu jsou plně vědomy obsahu a možných důsledků toho, čeho se hodlají zúčastnit, a z celého srdce s tím souhlasí.

Moderní objevy v oboru psychologie nám ujasnily, že svérázné sexuální choutky každého člověka jsou jeho hieroglyfem, obskurním, nikoliv však nerozluštitelným, jenž může odhalit za prvé jeho osobní příběh, za druhé jeho nynější vztah ke svému okolí a za třetí možnosti jeho pozměnění v budoucnosti.

Není projevu sexuálního pudu, na němž by bylo něco nečistého či degradujícího, neboť každý akt bez výjimky je spontánně promítnutým obrazem Vůle jednotlivce, jenž - ať již je mužem či ženou - je hvězdou. Pro Pensylvánce s jeho vepřem to neplatí méně než pro akt Marie s Duchem. Rovněž Sapfó s Attidou a Apollón s Hyakinthem jsou stejně dokonalí jako Dafnis s Chloé či jako láska Galahada ke Grálu.

Jedinou nutnou podmínkou, dokonalým prostředkem purifikace, konsekrace a santifikace, nezávislou na fyzických a morálních nahodilostech vlastních danému případu, je uskutečnění lásky coby svátosti.

Použití fyziologických prostředků je magická operace, jejíž formule spočívá ve sjednocení dvou protikladů, v jejich rozpuštění a anihilaci, jež má vést k vytvoření třetí věci, jež přesahuje protikladnost (tu fázi duality, která vytváří nedokonalé vědomí) a je vnímána jako absolutní negativno, jehož pochopení je totožné s onou dualitou a je završením Velkého díla.

Shrnutí hlavních myšlenek dosavadního diskurzu:
1. Nahodilé prvky jakéhokoliv aktu lásky, například jeho protagonisté, či zvláštnosti jeho výrazu na kterékoliv rovině, jsou pro jeho význam veskrze irelevantní. Každá osoba se zodpovídá jen sobě samé, jsouc hvězdou, jež putuje po své vytyčené dráze, skládá se z vlastních prvků, svítí svým vlastním světlem, má barvu odpovídající její přirozenosti, točí se nebo se řítí prostorem podle svého inherentního pohybu a udržuje vztah se svou galaxií v náležitém prostoru univerza. Její existence je jediným a dostatečným ospravedlněním její povahy a směřování.
2. Jejím jediným možným omylem je ztráta tohoto vědomí o sobě samé coby něčeho v sobě jedinečného a zároveň podle zákonitostí přírody nezbytného.

Pokusím se tuto doktrínu přetlumočit do praktického nařízení pro každého muže a ženu, díky němuž se každý bude moct dokonale těšit ze svého sexuálního života a povýší jej na to, čím po právu je, a sice nejposvátnější částí náboženského života. Píši nejposvátnější, protože jejím prostřednictvím je vykoupena dokonce i ta největší hrubost fyzické roviny, takže i ona se může účastnit na duchovní svatosti. Ať jsou vaše sexuální preference jakékoliv, máte svobodu být hvězdou, kterou jste, a v radosti jít svou vlastní cestou. Lze souhlasit s obecným pravidlem, že je nesprávné v zájmu vašeho sexuálního uspokojení zničit, deformovat, či neuspokojit jinou hvězdu. Vzájemný souhlas je nezbytnou podmínkou každého aktu. Nejdůležitější podmínkou aktu je, lidsky řečeno, aby vzájemná přitažlivost byla spontánní a nezkrotná, aby to byl výtrysk vůle vytvářející lyrické vytržení. Když je tato první podmínka naplněna, nutno ji obklopit všemožným uctíváním. Studium a zkušenost vytříbí techniku lásky. Akt musí být čistý a proveden s vášní. Musí se na něj nahlížet jako na sjednocení se s Bohem v srdci Nejvyšší svátosti. Nikdy se nesmí zapomínat na to, že z tohoto skutku se zrodí dítě. Musíte se ujistit, že vědomá vůle píše samotným sluncem duše ohnivá písmena na ryzí vody ničím nerozrušené mysli. Musíte se plně oddat jakoby jednomu aktu lásky se zvoleným objektem.

Člověk chce vášeň, jež může splynout s tou jeho. Kde to platí, tam nezáleží, zda je mentální výraz syndromický - vskutku je lepší, když dva zcela odlišné světy myšlení a zkušenosti vedou k příbuzným závěrům. Je však esenciální, aby nastavení obou myslí bylo sympatetické, aby jejich mašinerie stála na podobných principech.

Psychologie jedné strany by měla být srozumitelná druhé.

Společenské postavení, fyzický zjev a způsoby jsou oproti tomu pramálo důležité.

Drtivá většina lidstva ale nemá vůbec žádnou představu o nahlížení na Lásku jako na něco vážného a posvátného - nutno ji však zkoumat okem mikroskopisty a srdcem či mozkem umělce. Neznalost a hanebnost většiny lidí učinila z Lásky mor rozsévající, nafukující se mršinu. Ale Láska se jim pomstila a zničila jejich životy, neboť když strhly její Chrám, jeho sutiny zavalily pouze a právě jejich životy.

Příliš často se stává, že dva lidé, absolutně uzpůsobení k vzájemné lásce, nedokáží tuto lásku naplnit, a to z důvodu prosté neznalosti techniky aktu. To, co příroda prohlašuje za vyvrcholení mše, za projev Boha v těle, jenž je současně okamžikem zplození těla, je v jejich případě cosi hrubého, nemotorného a brutálního, takže je to pro ně zklamání a znechucuje je to. Jsou si děsivě vědomi, že je něco špatně. Nevědí, jak to napravit. Hrozně se stydí o tom mluvit. Nemají ani zkušenost, která by je vedla, ani představivost, aby experimentovali. Bezpočetné tisíce milenců s vytříbeným vkusem se proto obrátili proti Lásce a rouhaly se Jí. Miliony dalších, s nikoli tak vytříbeným vkusem, prostě přijaly za skutečnost, že Láska je obscénní a degradovali ji na provinilou špinavost. Cestují ušpiněným lůžkovým vozem, jenž měl být jejich "ohnivým vozem s ohnivými koni".

Proto přijměte Lásku jakožto pohyb vůle ke změně. Život je tanec radosti, jeho rytmus je nekonečné vytržení, které nikdy nezeslábne ani nezačne nudit.