Gastroorgasmus

Znáte ten pocit, kdy netrpělivě čekáte, až to před vás postaví a budete moct pohledem zhodnotit, jestli je to hodno vašemu bříšku a mlsnému jazyku? Kdy se díváte po ostatních, jestli všichni už mají všechno, jestli ten číšník konečně jde k vám a vy dostanete svojí porci slasti?

A pak to přijde...

Vůně se prodírá nosními dírkami až do mozku, který okamžitě zapíná slinné žlázy a vy se nemůžete dočkat, až si do toho píchnete a jazyk konečně ochutná tu symfonii na jazyku. Oči jsou nadšené z toho co vidí, nos je nadšený z toho co cítí a ústa už jen netrpělivě čekají na sousto, které pustí první šťávu a po těle se rozleje to příjemné teplo.

Mám tenhle pocit popravdě jen u pár jídel. Vesmír se zastaví a já si vychutnávám každou tu malou porci na vidličce a přeju si, aby ta chvíle do vymeteného talíře trvala věčně.

Prvním je určitě steak s nějakou vymazlenou omáčkou a nebo třeba brynzové halušky posypané hojně opečenou slaninkou a pažitkou.
Obojí se prostě musí umět a už se mi mockrát stalo, že místo očekávaného orgasmu, přišlo tu du du dum. Převalujete to na jazyku a okamžitě přijde vystřízlivění, že dnes neměl kuchař svůj den.

Je to jako s tím nedávno zmíněném lízání o ničem. Strašně se těšíte, až ten muž zaboří hlavu mezi nohy, napjatě čekáte na to první olíznutí, které je většinou úžasné a pak zjistíte, že s každým dalším ochutnáváním přichází prázdno, které si vlastně přejete, aby skončilo. Aby už jste to přetrpěli, dožvejkali a bylo po všem.
Vlastně skvělý je na tom to, že nikdy nevíme, jaké to bude. A proto nemůžeme s jistotou tvrdit, tohle neochutnám. Asi jsem měla štěstí, protože ty skvělé steaky převládají a tak tam někde v hlavě mám pořád tu naději, že si pochutnám. Že si to užiju.

A teď mě zajímá. Máte nějaké jídlo natolik oblíbené, že si ho prostě vychutnáváte všemi smysly a není to jen hmota k umlčení žaludku?