Vyhýbavá porucha osobnosti

Konečně jsem se našel v nějakých psycho tabulkách, ale vůbec se mi tam nelíbí to slovo "porucha". Nemít tuhle "poruchu", mám pět dětí a minimálně dvě ve vlastní péči, páč tý jedný čubce bych nesvěřil ani křečka. A možná bych byl i bezdomovec, ale alternativní světy nechme stranou.

Co tahle porucha obnáší? Třeba to, že se člověk nechce fixovat na jinýho člověka a přemýšlí dopředu. A ani nechce, aby se někdo fixoval na něj. Nevyrábíme cíleně samoživitelky, ani se z nás nestávají samoživitelé. Tedy, pokud to umíme včas vyndat.

Dle wikipedie a asi i psychologů, jsme nějací chudáci, co hledají lásku a bojí se jí. Musím říct, že na tom něco je, ale já v tom vidím jen ty výhody a určitě si nepřipadám jak chudák. Je to prostě můj životní styl a radši budu "sám", než bych se měl zklamat, nebo hůř, někoho.

Když o tom tak přemýšlím, tak v každým vztahu jsem měl zadní vrátka a nikdy jsem do toho nešel na sto procent. Jenže tradiční vztahy jsou už (ne)dávná historie. Takhle to prostě v dnešní době už nefunguje a až na výjimky nebude fungovat.

Jsem se naučil další cizí slovíčko, tak tu budu machrovat. Budoucnost nají mingles vztahy, kdysi jsem psal, že oddělený ložnice jsou základ, ale oddělený bydlení je ještě lepší. :)))