Spontánnost

Tento blog nepíšu kvůli nějakým radám, ale spíše díky vlastním zkušenostem, jako velice spontánní člověk. Neberte ho proto, prosím, jako nějakou bernou minci pro tuto lidskou vlastnost.
U spousty žen, často slyším, že hledají muže s fantazií, kteří jsou originální a rádi experimentují. Muži, naproti tomu rádi tvrdí, že se jim líbí ženy otevřené novým zážitkům, takové, které se nestydí, jsou spontánní nebo které nejsou usedlé. Toto nejde samozřejmě paušalizovat ani na jedno pohlaví a každý má požadavky na protějšek různé. Ty, mnou zmíněné, jsou na Amatérech, přeci jen k vidění v profilech mnohem častěji než třeba na seznamkách pro dlouhodobé vztahy.
Vycházejme z předpokladu, že zde jsou lidé, kteří jdou takříkajíc „rychleji na věc“ a proto netrpí studem nebo nerozhodností v určitých situacích. Z osobních zkušeností a z konverzací však vím, že tomu tak často není a to, co na papíře nebo na displeji vypadalo rozhodně a sebejistě, se nejednou rozpadá jako domeček z karet.
Vezměme si jako příklad první setkání muže a ženy, kteří se na zdejším webu domluví. Jako místo pro setkání si zvolí veřejnou saunu v odpoledních hodinách. Před setkáním si poslali fotografii, takže oba ví, jak vypadá ten druhý a znají i tělesné proporce. Sauna je dvoupatrové studio s několika saunovacími místnostmi, odpočinkovou částí s lůžky, vířivkou, barem, bazénkem s ledovou vodou a sprchami. Dle dohody, muž přichází jako druhý a má ženu někde najít. Po drobném hledání, vejde do klasické sauny a uvidí ženu, jak leží na zádech nahá na ručníku na dlouhé lavici, má zavřené oči a odpočívá. Muž usedne na lavici nedaleko od ní a chvilku ji pozoruje. Vypadá to, že ve vzájemné komunikaci nelhala, když tvrdila, že není stydlivá a nemá problém s nahotou. Muž si všimne několika vedle sedících pánů, jak se zalíbením ženu pozorují a potichu obdivují křivky jejího těla. Nač čekat, jde se představit. Sedne si na okraj lavice, stehnem se přitiskne k jejímu a nakloní se k ní. Velice jemně se přitom jeho hrudník dotkne jejích bradavek. Během půl vteřiny ji lehce přiloží ruku na krk a vtiskne jí pomalou mlaskavou pusu. „Ahoj, to jsem já.“ Bylo mu jasné, že během následující vteřiny mohl dostat facku, uslyšet spršku nadávek, které by jistě byly na místě, a z plánované schůzky by bylo totální fiasko. Jestliže, je však pravda i další věc, kterou mu o sobě ona prozradila, pak by k něčemu takovému dojít nemělo a on se rád nechá překvapit tím, co přijde. Po obdržené dlouhé puse, nehne žena ani brvou, pomalu otevře oči, jemně zvedne hlavu, usměje se „taky mně moc těší“. Chytí se ho jednou rukou za rameno a snaží se posadit. Snadno by to zvládla sama, ale sebevědomě prohodí „pomoz mi přece“ a když ji muž zvedá, ona se mu schválně otře o rameno bradavkami a hodí po něm očkem….
Toto byl malý příklad toho, kdy se dva lidé, kteří si před schůzkou psali o tom, že jsou oba spontánní, setkali osobně a zjistili, že tomu tak skutečně je. Nyní si ukažme druhou situaci, kdy bude realita poněkud odlišná od řádků na displeji.
Muž a žena si domluví setkání v poměrně rozlehlém parku, který neleží nikde v centru. Fotky si předem neposlali, ale vzhledem k jejich rozdílné výšce a jejím šatům nebude problém se vzájemně poznat. Muž už je na místě a za krátkou chvíli vidí přicházet ženu. Nepochybuje o shodě, nejen díky oblečení, ale také, neboť se oba na sebe už zdaleka usmívají. Během on-line konverzace se zmiňovala, že je hodně emocionální a že má ráda, když i muž není usedlý „páprda.“ Když se střetnou, dají si letmou pusu na tvář, začnou si povídat, a přitom se prochází, je krásné počasí. Najednou jim v cestě stojí vysoké betonové schody. Muž bez otálení ohne hřbet, chytne ženu, která snad nic neváží, do náruče a vyráží do schodů. „Co blázníš, to nemůžeš, vždyť nás někdo uvidí.“ Prohlásí žena s až vyděšeným výrazem. „Přece nenechám tak hezké nohy zbytečně se unavovat.“ Odpoví muž s úsměvem a stále šlape do schodů. „Pust mně dolů, říkali jsme bez narušení soukromí, na veřejnosti ne.“ Trvá na svém ona. Muž vystoupá na vrchol schodiště, postaví ženu na nohy a říká „A kdo by nás viděl? Vždyť jsme v parku. Psala jsi, že bydlíš někde na druhém konci Prahy a že se na schůzce neohlížíš přes rameno. No a tvrdila jsi, že jsi taky spontánní.“ „To jsem, ale tam, kde nic nehrozí.“…….
Toto byl příběh, kdy šlo sice také o dvě spontánní reakce, ale obě měly opačnou orientaci. Zatímco v prvním příběhu jsme sledovaly dvě pozitivní spontánní reakce, v tom druhém byla pozitivní spontánnost následována tou negativní. Té neříkejme spontánnost, ale strach, obavy, usedlost, jak chcete.
Hodně lidí si spontánnost v erotice zaměňuje s experimentováním, což je chyba. Často se totiž sami vnitřně přesvědčují o tom, že vyzkoušejí s partnerem / kou něco nového spontánně a dokonale se připraví. Když se pak dostaví něco „neplánovaného“ reakce bývají bázlivé až křečovité. U spontánnosti nemáte plán a děláte vše, co vás zrovna napadne, takže nemáte starosti s tím, jestli se vám něco daří nebo ne, ale pouze jestli je vám něco příjemné či nepříjemné. Můžete se tak dostat mnohem dále za hranice vaší představivosti, než byste byly ochotni si připustit při plánování.
Samozřejmě i spontánnost má své nevýhody a těmi jsou zejména její následky. Většinou to může být veřejné pohoršení nebo maximálně ostuda, ale v tom horším případě už to může mít za následek ovlivnění pracovních nebo soukromých mezilidských vztahů, ke kterým by při usedlejším průběhu oněch událostí vůbec nedošlo. Je proto vždy důležité, než necháme vybuchnout naše emoce, používat také mozek a naslouchat ostatním.
V intimnostech bychom také neměli všemu říkat spontánnost a tomu, kdo o sobě tvrdí, že není spontánní nevěřit, že není schopen spontánní reakce. I pár, který o sobě tvrdí, že je těžce konzervativní a nikdy by nic bláznivého neudělal, si to může divoce rozdat na balkóně nebo lehce submisivní muž může přivázat hodně dominantní ženu ke stěně a dát jí co proto bičíkem, samozřejmě bez jejího souhlasu!
Přeci jen je rozdíl, když Vás hodí žena na postel, na jejímž čele už na Vás čekají pouta a jste na to připraven anebo když Vás žena otočí z misionářské polohy na záda, chvíli kouká kolem, pak popadne podprsenku, kterou Vám přitáhne jednu ruku k čelu postele a pak šáhne po kalhotkách, které měla před chvílí na sobě a těmi Vám přitáhne k posteli druhou ruku a osedlá si Vás na koníčka.
Tím samozřejmě neříkám, že poklidné rande, u něhož je od začátku téměř jasné, že skončí v jeho bytě a v jeho posteli skvělým sexem nebo příjemná večeře a následné taxi na hotel jsou něco méně vzrušujícího. Možná právě naopak. Jak jsem již psal, každá spontánní reakce je následována reakcí a je vyšší pravděpodobnost, že ta kladná bude následována tou zápornou, než že budou obě kladné. Spontánní člověk si však nemůže pomoci a jde do toho i za cenu toho, že si mnohdy nabije čumák😊
Snad vás článek neunudil k smrti a pokud v diskusi uvedete příklady spontánnosti z vašeho, či cizího života, budu rád.