Bohyně z Lega

Život je o prioritách, říká se. A stačí vyměnit jednu kostičku stavby, aby se to celé přeskládalo.

Ona je ta kostička. Zvláštní, když na to myslím racionálně. Žena, o které vlastně nic nevím. Nedostal jsem moc příležitosti ptát se na její příběh, rodinu nebo postavení. A ani mě to vlastně nezajímalo. Pro mě se stala jen středobodem velmi úzkého vesmíru, ve kterém přestávalo moje Já existovat a existovalo jen to její... Já. Vlastně Ona.

Laskavého čtenáře by na tomto místě asi nudil výčet toho běžného životního koloběhu - stresující práce, žena, která s vámi nespí, ale se kterou jinak sdílíte spoustu jiného a hlavně potomstvo, můj dům, můj hrad a tak dál... Neustálý boj o to a tamto. Střet mozků, souboje ega, budování obranných valů... únava, co se lepí na záda jako husté bláto a nezmizí ani po napůl probdělé noci. Je vám přes padesát, máte lecos za sebou i co se postele týče, dřív jste třeba také přípínal obojky na dívčí úzká hrdla... ale teď je vše jinak. Ne jen pro to asexuální období, ale pro poznání té druhé strany, toho fascinujícího se odpoutání od reality a sebe sama, toho vzdání se vlastního ega, jako když dlátem odloupnete přirostlou kůru stromu a objeví se bělavé maso stromu i s kapkami životodárné mízy.

Co tomu tak dlouho předcházelo? Ta touha odevzdat se, podlehnout, neřešit, co si o vás kdo myslí, neřešit strach z ničeho, z posměchu, pomluvy, ani z bolesti ne, i když ji nevyhledáváte... Ta touha předat moc nad sebou, být jen nástrojem, cílem rozkoše pro zbožštělou Bytost... pro Ni.

Ale jistě, musí mít charisma, musíte mít pocit, že je KOMU se oddat. Ale to neznamená nutně kandidátku do Playboye. Spíš Ženu jako takovou, iracionální představu Bohyně, které zasvětíte svůj jazyk a cokoliv si bude přát, sevřeni jejími stehny, zaliti potem, horkem, tekutinami a hlavně její bezprostředností, s jakou si to Ona na vás dělá, ať už podobná furii utržené ze řetězu nebo naopak rafinované Lvici s pomalými pohyby, jdoucí po své rozkoši jako šelma po myši.
Důkaz její nadvlády tkví v jejím právu bez povinností. Ona ví, co vaší potřebě se odpojit od sebe sama udělá nejvíc dobře... kdy jistá forma potupy či dokonce bolesti je jen důkazem a nástrojem k tomu osvobodit se od sebe sama v čiré meditaci, soustředěné do poskytování rozkoše Ženě. Dámě, která ví, že netoužíte po svém orgasmu.. Ženě, která pochopila, proč je pro vás větším uspokojením, když Bohyně zkušeně odebere semeno těsně před prožitkem vrcholu, nechá je jen líně vytéct přes prsty, které si pak nechá očistit... a hybaj domů, už tě nepotřebuji. Dám ti vědět, až tě budu zase chtít použít.

A vy odcházíte s pocitem naprostého naplnění své podstaty, s lehkostí, která dává křídla skutečná, ne jen ta z reklamy.

Ona je ta kostička. Zatím v jasných představách. Ale ano, vím, že je. Někde v Praze. Musí být. Je zatoulaná tak, jako kostička Lega v dětském pokoji. Asi to bude bolet, až na ni šlápnu. Ale ať si...