Příběh motorkáře

Miloval vášeň, miloval jízdu a vůni benzínu.

Když přehodil nohu přes sedlo, otočil klíčkem v zapalování, byl rázem v jiném světě. Stádo jeho 130 černých koní zařehtalo a čekalo na povel jezdce.

Když nasadil helmu, zapomněl na problémy. Když zapnul přezku pod bradou, sklopil průzor, otočil gripem a podráždil motor, byl mimo svět. Lehkost, s jakou ručička otáčkoměru vystřelila k jedenácti tisícům, jej přiváděla do tranzu.

Vždycky, když jel, hledal. Hledal sám sebe, hledal další, nové krásy světa, hledal další rozkoše, výzvy i možnosti. Přes plexisklo helmy se díval na svět běžných lidí. Ti mu ale nerozuměli. Je to namyšlený hlupák, hazardér a cvok, říkali. Ale on na to sral. Žil se svou motorkou. Žil v oblacích prachu z cest.

Motor burácel, koně pod kapotou neúnavně běželi nocí. Jen několik zařazených rychlostních stupňů a rychlost se opět, během několika vteřin blížila ke stošedesátce. Rychlá jízda, tma, světlomet, mrtvý hmyz, rychlost, svoboda a rozkoš ovládat tu sílu balancující na hranici možností.

Jen on, dvě kola a riziko, které si nikdy nepřipouštěl.

Sluneční paprsky zaplavují obzor krajiny. Instinktivně otáčí rukojetí plynu a přední kolo se zvedá ze země, aby za okamžik s lehkostí klouzlo zpět po vlhkém, oroseném asfaltu.

Miloval svítání, miloval adrenalin, miloval noci na cestách i poznání pravd v osamělých motorestech. Bylo to to nejkrásnější, co znal. Mráz mu běhal po zádech, když se jeho jazyk dotýkal klitorisu neznámé motorkářky, když se propletená těla zmítala v orgasmech a nevěděla, co bude dál.

Polibek i milování. Pominutí smyslů. Sex, tisíce slov, láska okamžiku, chtíč, řev, slzy a loučení.

Oba ubrali plyn, protože to, co zažili, nikomu jinému nikdy nedají.

Svá rozhodnutí mají pevně v rukou, stejně jako svůj slib, jako své motorky, jako své noci i svá svítání.

(Pro Elišku)