Polibek

Milenci si vždy vynaleznou vlastní gramatiku touhy. I když se opakuje, gesta jsou platná od nepaměti. Se svoji milenkou jsme praktikovali nevinny zvyk, z nějž se však postupem času stal neobvyklý skvost. POLIBEK NA KUNDU.
Znamenalo to pro mě knížecí pokrm, který jsem s vášní ochutnával ve všech formách, vysílala mi do mého chřípí těžkou vůni a já jsem nestačil obdivovat její celkové utváření, pootevřené pysky, které se tážou, ale neodpovídají, utěšují ale nenasytí.
Bytosti, které totiž milujeme, nemají genitálie stejné jako ostatní. Tenhle jedinečný výtvor je unikátní jako otisk prstů.
Nejraději bych její štěrbinu i klitoris oddělil od jejího těla a odnesl sebou. Nořil jsem se do její nory, špička mého nosu si razila cestu vpřed přes všechny překážky, lízal tu páchnoucí smetanu v zamokřené krajině.
Připadal jsem si jako včela sbírající nektar, pes cvičený v hledání lanýžů, vepř v jejím korýtku. Jenomže tohle korýtko bylo pro mě bohatší, než celá hromada zlata, Obsahovalo základní prvky života. Hltal jsem tu sladkou štěrbinu, napájel se tím životodárným olejem.
A pokud jsem vyjímečně zbrkle zapomněl na temné poupě v těsné blízkosti, na ten malý vulkán vydávající omamnou kořeněnou vůni, zlobil jsem se sám na sebe.
Když držíte mezi rty tu něžnou gotickou stavbu a jazykem převalujete nebezpečně výbušnou ozdobu klitorisu, můžete pokojně zemřít. Dodýcháte v samém srdci krásy.