Zlatokopka

Není to tak dávno, co jsem tady „brečel“, že jeden z nejtěžších životních úkolů muže je sbalit ženu. Čerpal jsem čistě ze zkušenosti, kdy najít si fajn práci je v pohodě, napíšete životopis, malinko se pochválíte a když máte alespoň nějaké vzdělání a zkušenosti, dostanete ji. Ve škole se člověk učivo naučí a školu dodělá. Jenže na holku se člověk jen tak nenaučí a životopis Vám nepomůže. A přitom by mohlo jít o regulérní studijní obor…

V rámci určitého levelu zoufalství vyvolaného roky odmítání jsem si půjčil sportovní kabriolet. Auto bez popisů půjčovny, maximálka přes 300 km/h a kůň v masce auta, když nevyjde tohle, nevyjde už nic, řekl jsem si. Projel jsem se po centru Brna, Olomouce a nakonec zamířil do mého rodného města. Objevil jsem jiný vesmír! Vesmír, ve kterém se po mě otáčí každá pátá holka na chodníku, kdy se na mě holky usmívají, chlapi zírají s otevřenými ústy a mé ego dosáhlo rekordní úrovně. Lidičky, nevěřím, že by mě to někdy omrzelo.

Večer jsem vyrazil do města, zapnul sportovní režim s nádherným zvukem a jezdil kolem barů a klubů až do doby, než jsem to před nejnavštěvovanějším zaparkoval. S vypnutým rádiem a staženou střechou jsem si užíval pohledy desítek holek v okolí a vlastně i nasraných výrazů borců, dokonce jsem jednoho chudáčka v Subaru de facto poslal domů, přijel se ukázat, ale se mnou se měřit nemohl, já měl auto o pár milionů dražší. Slyšel jsem komentáře „Ten má ale krásné auto“, což spolu s hlubokým vydechnutím znělo dokonale. Rozložil jsem střechu, zamknul auto a středem si to nakráčel do klubu. Patřil mi svět! Celý klub na mě čuměl. Bylo to až divné. Bylo divné, že se to rozkecalo tak rychle. Holky se na mě usmívaly, některé dávaly palec nahoru při mém opětování úsměvu, ale žádná neměla odvahu za mnou přijít, protože se přeci nemohou tak ponížit. Vlastně až na dvě, ta první přišla a zkusila se se mnou bavit, já se s ní však moc bavit nechtěl, byla atraktivní, byla mladá, ale pomsta je sladká a po letech odmítání si musím udržet důstojnost a hlavně, alespoň ty holky budou vědět, jaké to je být odmítnut. Exemplární trest za nás všechny muže! Nemáte za co, chlapi. No a pak si stačilo vybrat. Připomínalo to výběr andulek ve zverimexu, prostě na kterou si ukážu, tu dostanu. Tak jsem si dvě kamarádky vybral, představil se, ony se mi taky představily a střídavě jsme tančili a kecali. Jasně že je nejvíc zajímalo auto a mé další hmotné statky. Já tam nehledal holku na celý život, spíš jsem si užíval tu srandu a že se budu moci pár dnů až týdnů předvádět s krásnou o deset let mladší holčinou, byť zlatokopkou, proč ne. Mezitím přišla další dívka a zakřičela mi do ucha: „Máš hezkou holku.“ Co na to říct? Co tím myslela? „Díky,“ odvětil jsem a odešla. Přátelé, až po měsíci mi došlo, že si tím asi jen chtěla ověřit, jestli to je moje holka nebo jsem volný. S oběma kamarádkami jsem si vyměnil kontakt, ten večer jsem získal ještě další číslo na barmanku a vyprovodil holky k jejich domluvenému odvozu, prý se ještě moc neznáme, aby jely se mnou. V pořádku. Ještě chvíli jsem si užíval pár okamžiků slávy a nakonec vyrazil domů.

Celou sobotu jsem dělal mrtvého brouka, aby si moc nemyslely a večer si jednu vybral a napsal jí. Tyto holky pak mají pocity selhání, neúspěchu, štve je, že pro mne nebyly dost dobré a myslí na mě a na konec mají radost, že uspěly, píše se to alespoň v knížce, bez které bych byl v háji dubovém. „Ale ahoj,“ odpověděla mi a pak jsme si nějakou dobu psali. Najednou byla neděle a druhý den jsem měl vracet auto. Chtělo by si ji nějak pojistit, ještě jednou se ukázat s auťákem a když jsem zjistil, že se v neděli plánuje jít koupat, nabídnul jsem jí krátkou večerní projížďku na vysušení vlasů, souhlasila. Přijel jsem k nim do vesnice, kde mě nechala hodinu čekat, prý se držela na kole cestou z koupání. Až později mi mamka a kolegové v práci řekli, že si jen testovala mou loajalitu, jestli odjedu nebo na ni budu jako beránek (blbeček) čekat. Přísahám, že být to auto moje a vědět, že se v něm můžu ukázat i o týden později, odjel bych, takto jsem si tu hodinu počkal. Přišla oblečená jako… odvážně – mini sukně, mini topík, sedla si vedle mě a vyrazili jsme projet auto místními serpentinami. Trochu mě zklamala, že nejsem první, kdo ji posadil do kabrioletu a seděla ve více sportovních autech než já v normálních za celý život, ale podle popisu jsem měl auto nejdražší a to jsou body nahoru. Pak se to nějak zvrtlo, zaparkoval jsem u jednoho supermarketu a kecali jsme spolu od 21. hodiny až do 3. hodiny ranní. Myslím, že šlo o nějakou další zkoušku. Několikrát jsem nabral pocit, že chce i něco jiného než si povídat, snesla mou ruku na jejím kolenu, stehně i výše, ke klínu mě však nepustila. Líbat se taky nechtěla, měla ze mě prdel a já netušil, co dělat. Nakonec jsem ji odvezl domů a myslel si, že po tom fiasku už nenapíše, ale psala si se mnou v pondělí i v úterý. Mezitím mi kolegové prozradily lsti žen a já se trochu naštval a rozhodl jsem jí to malinko vrátit. Na poslední chatovou zprávu jsem odpověděl jen smajlíky, ona mi je opětovala a vlastně na mě přehodila iniciativu, byl jsem na řadě s odpovědí. Týden předtím jsem dočetl knihu Jak sbalit ženu 2.0 a vlastně to byl jediný zdroj, ze kterého jsem čerpal. Psalo se tam, že po první schůzce se nemá chlap ozývat jako první a čekat klidně 2 nebo 3 dny, aby si nemyslela, že je do ní borec nějak extra zamilovaný a aby v ní vyvolal žárlivost a aby se taky snažila. A vlastně na tom něco může být, nechá si utéct milionáře jen proto, aby nenapsala jako první? Prvních dvacet čtyři hodin od posledního kontaktu ještě šlo, byl jsem přesvědčený že to nevydrží a napíše. Druhých dvacet čtyři hodin bylo pro mě už dost těžkých, hypnotizoval jsem mobil a chtěl jí napsat. Přitom jsem se necítil zamilovaný, ale bavila mě. Nebo jsem se zamiloval a za těch 18 let od posledního vztahu jen zapomněl, jaké to je? Myslel jsem na ni ve dne i v noci, ale věděl jsem, že ona miluje mé auto, které není mé a ne mě. Po 55 hodinách od poslední zprávy bylo vysvědčení a to jsem si tedy usmyslel, že buď se do té doby ozve nebo podlehnu a ozvu se já. Jsem blízko nějakému líbání, možná i něčemu víc. Ani mi o to moc nešlo, ale poprvé v životě bych něco takového měl s holkou, které bych za to nezaplatil, alespoň ne přímo. A to byl můj cíl, rodinný život jsem si s ní představit nedokázal a asi ani nechtěl, zruinovala by mě – nehtíky, fitko, dortíky, každý víkend mejdany. Proč se takové testovací procedury při výběru partnera vůbec dělají? A proč se to neučí třeba ve škole? Jak má pak chlap tušit, že takové zrady čekají na nebohé singl muže…

V poslední školní den v šest ráno jsem se ještě držel offline, ale 6:30 jsem už mobil připojil k internetu a jaké bylo překvapení, že mi včera v noci psala. Vyhrál jsem! A opravdu to bylo těžké, to už jsem na ni myslel ve dne i v noci. Prý jestli ji nehodím z jedné vesnice ve 3 ráno v sobotu domů, byl tam nějaký festival. Pěkných 40 km jízdy tam a samo sebou to samé zpátky. No to víš že jo, holčičko, taxikáře si ze mě dělat nebudeš. Vymluvil jsem se na neexistující sraz ze základky a nabídnul účast na sobotním večerním koncertě s VIP vstupenkami. To odmítla s tím, že i tu noc je na tom festivalu a chtěla, abych je hodil tentokrát tam. Odmítnul jsem s tím, že v čas, kdy chce odvézt, jsem na tom koncertě, ale vyměknul jsem a nabídnul jí odvoz o 2 hodiny dříve, což odmítla, že je to brzo.

Z kraje července jsem odjížděl na festival a chtěl ji ještě někam vytáhnout. Auto bylo dávno vrácené a tak jsem byl smířený s tím, že půjde o poslední schůzku, když pro ni přijedu v obyčejném autě. Nicméně výmluvy byly nachystané – auto je v servisu, zkouším ji, jestli se mnou nekamarádí jen kvůli autu, toto žere míň, sporťáka zrovna v té lokalitě nechci nechat, nevytočím ho v parkovacím domě díky nízkému podvozku a podobně. Nabídnul jsem kino, zámek, pouhou procházku, ale nic jí nebylo dobré. Zkusil jsem ji vytáhnout jen na víno, s čímž první souhlasila, vzápětí ale odmítla, že jedou nečekaně k babičce. To určitě. Pak ještě napsala, co se jen tak projet, po tom jsem se jí už neozval a ani ona mě ne. Jet se projet ve Škodovce by ovoce nepřineslo a takto jsem zůstal v neutrální pozici kamaráda, možná spíš známého, ale bez ztráty iluzí. Že ji zajímá auto a ne já jsem pochopil dávno, čekal jsme alespoň nějaký herecký výkon, přeci jen nechat si utéct milionáře, za kterého mě považovala, nevím, asi nebyla tak chytrá, nebo právě naopak?

Prošel jsem bazary a pět let ojetý sporťák můj rozpočet nezruinuje. Jestli jsem doteď žil a investoval s rozumem, myslím, že za 10 let vydělávání můžu udělat něco nerozumného a koupit si auto jen tak pro radost, a to nejen pro radost z jízdy…