Na okenní tabulku vytrvale bubnují kapky deště. Sedím si pohodlně uvelebený v křesle pod dekou a popíjím horký čaj. Chci se trochu zahřát, právě jsem na věšák pověsil pláštěnku po prohlídce asi sto metrů vzdáleného potoka. Tady je relativní klid, ale o kousek dál, a i poměrně daleko se odehrávají různě silná lidská dramata.
Mohl bych si teď cynicky v televizi přepnout na porno a hezky si pohonit lofasa. Ne, že by nebyla chuť. Ale vlastně není. Nemám na to ani pomyšlení. Zamýšlím se nad tím, jak se v jednom okamžiku náš život může úplně obrátit. Ale ještě víc mně fascinuje, jak málo v tom pro většinu z nás nepředstavitelném utrpení stačí k tomu, aby se na tvářích dotčených objevil úsměv.
Když to dokáží jiní, zvládneme to i my. Zkusme se víc usmívat. Proč po světě chodit shrbení, když můžeme kráčet zpříma a s úsměvem na tváři. Odpusťte druhým a hlavně sobě. A pojďte si nadcházející slunečné dny užít. Obejměte svojí milou / svého milého, vezměte ji / ho někam na rande nebo si s ní / ním rovnou pěkně zašukejte. Klidně dělejte něco jiného, co Vás baví. Zkrátka udělejte si radost.
PS.: A až se budete chystat na odeslání další prémiové smsky, popřemýšlejte, jestli by nebylo fajn poslat třeba i nějakou tu DMS 😉.
Krásný den všem.