Miska oliv 1

Motto: Jsem jako olivy, na první ochutnání zvláštní, je třeba mi přijít na chuť.

Historie jednoho seznámení na inzerát.

Sobota. Už třetí týden jsem ležel s bacilem a lezlo mi to na mozek. První týden mi bylo fakt mizerně, ale když jsem dostal léky, tak už mi bylo jen normálně mizerně. A začal jsem být nadržený jak stepní koza. Doléhalo na mě to, že už jsem byl 1.5 roku single. Nejen že mi chyběla něčí náruč, tulení a lidské teplo, toužil jsem i po obličeji zabořeném v kundě, žíznil jsem po tom hrát si s někým a nechat se sám pořádně zpracovat.

A tak jsem se pustil znovu do marného úsilí, inzerátů na seznamce. Zkoušel jsem to už tolikrát, pečlivě vybíral, ke komu bych se hodil, studoval jeho inzerát i profil, psal odpověď abych vystihl, co právě tomuto protějšku můžu dát. Při své pečlivosti si kopíruji jak inzerát, tak svou odpověď, abych k ní pak často jen připsal poznámku: "Koukla se mi na profil, neodpověděla", případně ještě stručnější: "Přečetla, neodpověděla". Je skoro svátek, když tam mám: "Napsala, že hledá někoho jiného". Tyhle odpovědi mám rád, vždycky za odpověď poděkuji a popřeju hodně štěstí při hledání.

Tentokrát jsem na to šel jinak - po dlouhé době jsem napsal inzerát sám, bez pomoci své bývalky-kamarádky. Čtyřmi slovy "vysoký, štíhlý milovník baculek" jsem uvedl sebe a na zbývajících 500 znacích jsem se pokusil popsat, co ženě nabízím. Představil jsem si, jak to někdo čte a snažil se oslovit.

S klasicky pesimistickým přístupem jsem nečekal žádnou odpověď, protože buď budu mít pravdu, nebo budu příjemně překvapen, což je vlastně velmi optimistický přístup k životu.

Neděle. První odpověď. Rychle bylo jasné, že tahle hledá něco jiného, někoho s autem na cestování. Rozloučili jsme se a popřáli si úspěchy při dalším hledání.

Pondělí. Zázrak! Inzerát a já mám už dvě odpovědi.

S druhou pisatelkou jsme si začali psát, vyměnili fotky. Rychle jsme přešli na e-maily, odpovědi se postupně prodlužovaly, jak jsem na její kousky textu psal svoje myšlenky a postřehy, už jsem v dáli viděl tu cimrmanovskou sopku, která zasype sama sebe, a kterou to u mě obvykle se psaním končí. Do hlavy se mi vkradla myšlenka, že to vypadá nadějně.

Mluvit po telefonu se mnou nechtěla, že se raději rovnou uvidíme. Začal jsem se těšit.