Odevzdaná

Hned jak jsem se podívala do Tvých očí, věděla jsem že Ti chci patřit. Jakékoliv přání bys vyslovil, bylo by předem splněno. Vlastně jsi byl první a poslední, kdo na mě takhle zapůsobil. Jako by mi mozek přepnul, ze mě se stala poslušná holčička, hladová, po Tvé přízni. Jako vlčice, která čeká na svého samce, škemrá o jeho pozornost a jediné co chce, je olizovat mu koutky, aby ji vrhl trochu natrávené potravy. Bizarní, vím...jenže přesně takhle jsem se cítila ve Tvé přítomnosti. A v hlavě jsem měla jedinou věc. MRDAT! Viděla jsem to ve snech, v představách pokaždé, když jsem se uspokojovala. Tebe nad sebou a zároveň hluboko ve mně. Spoutaná provazy a plnící Tvé příkazy. Klečící u nohou s Tvým ptákem hluboko v mém krku, nevnímajíc, jak mě to kope, rukou mi držíš hlavu těsně u Tvého těla. Nemůžu ani pořádně dýchat, ale tohle chci! Když přestaneš, tak jen proto, abys mě otočil, a vrazil svýho ptáka do mojí roztoužený frndy. Nedokážu být potichu. Dlaň překryje moje ústa, utlumíš moje vzdechy. Po chvíli jsem ale na vrcholu, z toho jak tvrdě mě pícháš, chci křičet! Vytáhneš ho a strčíš mi ho do zadku, tu těsnost ale už nevydržíš ani Ty, pravidelnými pulsy plníš můj zadní otvor. "Trochu rychlovka, příště si to musíme užít víc", řekneš a za chvíli za Tebou bouchnou dveře, odcházíš... Tak zase příště, pane...