Když les zahalila tma a nad amatérskými domky se objevily hvězdy, které zářily nocí nadržených, chumlajících se do svých pelechů, masturbujících, souložících, nebo snících, vydával se netopýr Lojza na lov žilnatých komárů.
Lojza byl netopýr švihák. Přes den spal, ale když se blížil soumrak, namastil si křídla, rozevřel je a mlsně olízl svého usychajícího, polomrtvého cvrčka.
Lojza žil přes den v jeskyni. Křídla mu visela dolů, spal a nikoho nemrdal.
Jedné noci Lojza usoudil, že vezme teprve nedávno plnoletého netopýra s sebou na lov komárů. Jenže mladej netopýr se moc bál, měl strach, že ho komár kousne, že mu zaletí mezi křídla, že ho vopíchá.
Lojza se však nevzdával a každý večer mladíka přemlouval. Ten se ale cukal, že pysky na komára nemá stavěný, že neumí komára přidusit, chytit za koule, nasoukat ho správně do krku a tak …
V jednu noc, když byl mladý netopýr opět sám, protože Lojza někde na louce zase vysával komáry, bylo mladíkovi tuze veliké horko. Po hlavě ho klepaly prsty nedočkavé amatérky. Zmateně poletoval v bobřišti a zdálo se mu, že cosi slyší. A slyšel. Nebyly to však zvuky z virtuálně netopýřího porna, bylo to skutečné vábení krásného, tlustého hovada. Mladíkovi se roztáhly uši od ucha až k uchu, po hovadu hbitě šlehl a naládoval si je celé mezi pysky, což příjemně šimralo v krku.
Mladý netopýr se pak s hovadem zapletl a celý život spolu už jen vymrdávali.