Váha rovná se (ne)štěstí?

Mám rozepsanej blog o serveru Amatéři, a v záloze další blog. Ale to ještě potrvá, tohle bude rychlejší a více aktuální. Inspirovala mě k němu Awolka69... "Hubnutí a výmluvy." Není nijak objevnej, jen konstatuje, že kalorickým deficitem zhubneme. Zajímavější na něm je, že otevřel daleko pestřejší téma. A tím je "vzhled vs sebevědomí vs pocit štěstí." Jistá je jedna věc, všichni stárneme, a s přibývajícím věkem se nám vlastní sebehodnocení začne komplikovat, nebo naopak dospějeme k hlubší harmonii. Ale celé to není zdaleka tak jednoduché, jak si tedy vytvořit zdravý vztah sama k sobě?

Důležitá je paměť, pokud máme problém začít s transformací sebe sama, je důležité si vzpomenout třeba na dětství, kdy jsme byli v top formě. Můžeme se do ní totiž zpátky dostat. Jasně, ten kdo má handicap už od začátku, tak tam pro něj tahle pomoc nezafunguje. O baculkách jsem napsal blog už před 7 lety zde: Link a těm se dnes věnovat nebudu. Naopak, budu se věnovat štíhlým lidem, dobře vypadajícím lidem, kteří ale přesto nejsou šťastní. A proč vlastně? Malinko odběhnu, je spousta krásných holek, které přesto nebyly spokojeny samy se sebou, odevzdaly své tělo plastické chirurgii a snad bez výjimky, si troufám subjektivně tvrdit, že vypadaly předtím mnohem lépe. První mě napadne "Lela" Vémolová. A tím ji nechci soudit, jen chci říct, že kořeny v sebehodnocení vyrůstají v naší rodině, v našem dětství a v tom, v čem jsme vyrostli. Pak tu máme holky, které se rozhodly cvičit, a hezká figura se pro ně transformovala do ideálu mužského těla. Pokud nevíte, jaké může mít žena svaly (s podporou farmacie samozřejmě), dejte si do Google například Věra Mikulcová.

Co tím chci říct? Ony jsou spokojené (doufám), a pokud má holka nadváhu, a je s tím spokojená, je to v pořádku, nebo není? Jinej příklad: Aleš Lamka. Pokud pominu gymnasty a jiné profíky cvičící s vlastní vahou, Aleš pro mne představoval etalon zdravého mužského těla. Pro ty, kterým to nic neřekne, Aleš je jedním z nejvíce viditelných trenérů, věnoval se dlouhá léta naturální kulturistice, a dosáhl v tom, co se dalo. Už tehdy to jistě chtělo mnoho sebezapření a věřím tomu, že se po psychické stránce s ohledem na diety a omezené stravování, nemohl cítit tak skvěle, jako kdyby mohl jíst cokoliv, na co máme my zrovna chuť. Aleš pak ztratil motivaci a chtěl jít mezi profíky. Což je úplně jinej svět, svět chemie, abnormálního přísunu jídla a psychiky v prdeli. Týraná dušička v dokonalém těle. A tak se rozhodl po 2 letech utrpení, že s tím skončí.

Tedy ne se cvičením, zaplať pánbůh, jen s tím světem sebedestrukce. A teď se konečně dostáváme k tomu zdravému vztahu sama k sobě. Nezdravý vztah sama k sobě je stav, který vám způsobuje primárně fyzické nebo duševní komplikace. Takže když to uvedu a zjednoduším, nezavážete si sami tkaničky, nebo se neohnete, cítíte se bez energie, ve stresu, zažíváte bolesti, smutek a nevidíte krásu okolního světa. Cestou ven je vyvážená pestrá strava, jakýkoliv pohyb, na kterém se časem stanete závislým, kvalitní spánek, a milující rodina nebo přátelé. Ano, ne všichni na tohle máme štěstí. U toho pohybu je důležitá jedna věc, musí vás to bavit. Pokud vás například nebaví plavání, můžete se přes jiný pohyb vlastním progresem dostat do bodu, kdy vám to plavání začne přinášet benefity jako kompenzace jednostranného cvičení a relax. Protože najednou se při něm budete cítit volně, a nebude to pro vás takřka vůbec namáhavé.

Každá díra má své dno a každá hora vrchol. To může být pro někoho problém, a je vhodné se začít věnovat něčemu jinému, slézt horu, a najít si nějakou jinou. Ze dna se malými posuny přibližovat k okraji za světlem. A na závěr jedno moudro, pokud kolem sebe nemáte ty správné lidi. Člověk, který v něčem něco dokázal, Vás nebude kritizovat. Najde se mnoho lidí, kteří Vás budou zpochybňovat v momentě, kdy se dostaví první úspěchy. Protože tihle lidi nic nedokázali, serou na sebe, a Vy jim svými pokroky nastavujete zrcadlo, do kterého nechtějí koukat. Úspěšný sportovec, fotograf nebo kdokoliv jiný, tu cestu před vámi už šel, a ví moc dobře, jak náročná byla. Pokud mu jste sympatičtí, a pokud ho požádáte o radu, pomůže Vám, a pokud se vám nedaří, nebude to komentovat, protože na to nemá důvod ani čas.

Nevíte jak nejlépe začít? Zkuste se obklopit pozitivními lidmi. A já mám po dnešním blogu pocit, že mám za sebou víc čárek než drtivá většina chlapů, tedy papírově :-D