Růže 🌹

Rozkaz zněl jasně, až pojedeš domů zazimuj zahradu. Držím v ruce skomírající květ růže. Už mi zbývá jich ostříhat jen pár. Stále voní. Vzduch už je ale chladný. Neměla jsem to tak odkládat. Ale mám na to všechen čas. On se stejně nevrátí dřív než kolem Vánoc.

Zavírám oči.Prsty jemně přejíždím po okvětních lístcích než si přívoním a zabořím do ní svůj nos. Některých vůní se nikdy nenabažím. Bude to dlouhá zima.

Jeho dravý pohled si dobře pamatuji. Tu energii šlo cítit dokonce i přes zavřené oči. Jen malé ujištění že na jaře jich bude ještě víc. Taky si jeden květ ucvakl. Jen na rozdíl ode mne celý květ promnul hrubě v dlani a ta krása se rozpadla. Pak si teprve k té zkáze ve své ruce přivoněl. Připadám si občas jako ta zničená růže. Stará se o mě, aby mě tu a tam rozdrtil. Rozhodně není tím Malým princem a já tou pyšnou růží.

Rychle tu myšlenku zaženu, protože v jeho přítomnosti by následovala otázka kam se má mysl toulá? Říká tomu mučení introvertů a v zoufalství a nátlaku někdy vyplují ven věci, které bych za normálních okolností nevypustila z úst. Ale lepším se v této hře. Ne každou myšlenku je dobré zhmotnit ve slova. Tahle by skončila hádkou.


Místo toho se znova zhluboka nadechnu té opojné vůně, abych se mohla ponořit do vzpomínek na poslední žhavé chvilky u stříhání růží do vázy.... uličnicky na něj mrknu a psty si jemně pohrávám s okvětními lístky. Jeho natvrdlost sice nezná mezí, ale tohle si vyloží správě. Příležitost k sexu nikdy nepromarní a naučil se vnímat ty nejmenší náznaky a jemné vibrace. Já si nikdy drze neřeknu. Pozvánka do brány rozkoše je tu. Hravě mu skousnu ret a urazím ruku, která už se sápe k cílové stanici. Já ti dám frontální kundí útok.

Připomenu mu, že je jako ta růže a on tím motýlem, tak ať se podle toho chová. Hlad jej žene neúprosně vpřed. Touží si ten dutý orgán uzurpovat a už před minutou bylo pozdě. "Nemusíš hned chodit na přímo. Má ráda to napětí, které vytváříš když se letmo dotkneš jejího okolí, ten závan teplého dechu, jako když motýl svými křídly rozvíří vzduch ještě než jemně dosedne. Máš mnoho způsobů jak se jí můžeš dotknout," zašeptám mu a špičkami prstů se sotva dotýkám jednotlivých lístků, než mu hynoucí květ jemně strčím pod nos. Jen jemné pošimrání. Pak se prstem začnu vkrádat mezi jednotlivé okvětní lístky a třít je mezi prsty. Dost něžně na to, aby se umírající dílo přírody nerozpadlo v mých rukách. Vrchol mého hravého dráždění dosáhl snadno maxima a na nějakou něžnost a pomalé podmaňování jsem mohla zapomenout alespoň v prvním kole.

Na rozdíl od kundy tahle růže při pohrávání si s jejím tělem nepustí žádnou šťávu. Ale jako pokus naučit starého psa novým kouskům to byl dobrý prostředek. Nikdy jsem nemyslela, že budu dráždění přirovnávat ke kytičce a motýlovi.