Soutež

Nevěřícně koukám na svůj lístek. Jááá, tady jááá...jásám. Vlastně už sem spokojená s dosavadním úlovkem. Samé užitečné věci v podobě dezertního vína, pár sklenic kompotu, prakticky nepraktického prostírání, ptačí budky, šišky salámu. I echt umění bylo zastoupeno skleněným sousoším s delfíny. Když se rozhlédnu kolem, rozmanitost předčí naše představy. I já byla oslovena před konáním zahrádkářského bálu, abych přispěla čímkoliv do tomboly. Konečně nadešel čas poslat nevhodné dary dál. Originál zabalené hrnky s vánočním motivem, vyřezávaný tác, mýdla v dárkové kazetě, nikdy nepoužitou voňavku kterou jsem vyhrála vloni na plese hasičů. Razíme heslo: Je úplně jedno co kdo vyhraje, důležité je aby měl každý. A hlavní cena? Hromada hnoje. Sen všech zahrádkářů. To zas budu mít krásné muškáty!

upírá na mě oči. Nečeká snad, že jí budu utěšovat? „Co na to říct, holka. Prostě jsi.“ A je to venku. „Ztrácet čas s pitomcem, který pojede po své koleji a ty budeš klopýtat za ním a rozbíjet si kolena o pražce? Vždyť je to on, kdo ti vsugeroval, že ti ujíždí poslední vlak. Čtyřicítka na krku neznamená, že ztratíš svoje ideály, zahodíš sny a začneš žít podle scénáře, který ti někdo předloží a nezajímá ho tvůj názor.“ To se mi to radí. Když už jsem z toho dávno venku. Vím jak jí je a proto chápu, že tohle všechno je marné. S počtem skleniček vína poroste chuť i odhodlání se vymanit, osamostatnit a začít žít. A ráno? Zase bude stát na tom samém nádraží a ten vlak vyhlížet. Ale třeba jednou dojde ke změně jízdního řád